Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

dobrisskoaktualne.cz/nas-region/kulturni-zpravy

Krásy obcí Dobříšska: Ouu! Ouběnice! Víska jak malovaná, plná kontrastů a …

přidáno: 02. 08. 2022

… a překvapení. O minulých i dnešních krásách Ouběnic, Ostrova a Chaloupek nám přináší opět poutavý článek Milada Svobodová. S foťákem v ruce je pak křížem krážem prolezl Jiří Kozel. A co našli? …

„Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám, tou cestou mechovou přijď rovnou k nám…,“ tak přesně tato píseň mi zněla v uších, když jsem procházela malou vískou... Ouběnicemi. Nikde nikdo. Úplný klid a ticho.

Na obecním úřadě jsem měla sraz s paní Koukolíčkovou, místostarostkou obce. „Vždycky tady takový klid nebýval. Jako malá si pamatuji, bylo slyšet ze země, jak se v podzemí těží, jsme na území, kde se z podloží získával uran. Naštěstí se brzy ukázalo, že nejsme pro těžbu zajímavou lokalitou a těžební záměr zanikl. V minulosti se zde také konaly vrcholné soutěže v motokrosu a sidecarcrossu,“ prozradila mi paní Koukolíčková, která je přímo rodačkou u Ouběnic.

VIDEO: Mistrovství světa sajdkár Ouběnice 1992

Třicet let starý záznam, který nacházím na obecním úřadě, svědčí o velkém mezinárodním zájmu o dění v Ouběnicích a je prudkým kontrastem s klidným životním stylem, který panuje v Ouběnicích právě v tento letní, prázdninový čas. Ostatně fotografie od našeho Jirky Kozla vám řeknou více než tisíce slov.

CELÉ FOTOALBUM Krásy obcí Dobříšska: Ouběnice, které nafotil Jiří Kozel naleznete na facebookovém profilu Dobříšska aktuálně.

Ouběnice

Přesto i o životě a smrti v této malé obci na Dobříšsku přinášíme další vzkazy a příběhy, další ze série mikro-historických vesnických náčrtků dějin našeho Dobříšska.

Obec Ouběnice, k níž patří také osada Ostrov a místní část Chaloupky najdete asi 12 km východně od Příbrami a 8 km jižně od města Dobříš. Žije zde okolo 250 obyvatel. Obcí protéká zlatonosná říčka Kocába a její přítoky – pravostranná Chaloupka a levostranný Lhotecký potok. Dohromady se umí pěkně rozveselit a místní musí občas počítat s lokálním rozvodněním. Jako třeba v roce 2013 nebo v červnu 2021.

Jak vznikl název obce v tom se názory různí. Mezi starousedlíky se traduje pověst, že kdysi v Ouběnicích byly dvě sestry, které se dohadovaly o majetek a soudily se a soudily… až všechny majetky prosoudily a „obě neměly nic.“ V knize Místní jména v Čechách od Antonína Profouse se uvádí v jednom z pěti svazků slovníků: Ouběnice = ves lidí. Tak to V Ouběnicích vždycky bylo a bude. Sice už v obci není ani kamenný obchod, kam se chodívalo dříve.  Nemají tu ani žádnou restauraci, ale lidé z Ouběnic si zvykli na dopravu základních potravin pojízdnou prodejnou.

Díky akcím obecního úřadu a místních hasičů se mohou lidé dále společně setkávat. Z místního výzkumu, při přípravě strategického plánu obce vyplynulo, že obyvatelé jsou v průměru nejvíce spokojeni s bezpečností v obci, s prací obecního úřadu a mezilidskými vztahy, které v této malé vísce panují. Což je zvláště v této době velmi vzácné a krásné.

Pohled do historie Ouběnic

Od roku 1972 po dobu 20 let byla v obci dokonce i školka. Budova MŠ byla však po restituci majetku navrácena původnímu majiteli a děti z Ouběnic, Ostrova a Chaloupek dojíždí do školy ve Višňové. Dříve měly ale děti z blízkých obcí docházku do školy ještě těžší. Do školy chodily pěšky do Svatého Pole. Dobové fotografie dokonce dokumentují, že některé děti neměly boty, a tak do školy přicházely bosé a mnohdy měly s sebou i mladší sourozence.

Foto ze školy ve Svatém Poli. Za fotografii děkujeme panu Ing. Vandasovi (89 let), jehož dědeček byl učitelem a je s dětmi na fotografii. Rod Vandasů patří k nejstarším rodům, které žily v Ouběnicích.

Jeleni, kapličky, zvonění a keltské bydlení

Z webových stránek obce jsem se dočetla: „Mezi Ouběnicemi a Chaloupkami vybudoval v roce 2005 Martin Kozohorský jelení farmu, která přitahuje pozornost řady návštěvníků i místních. V Ouběnicích i Ostrově stojí uprostřed vesnice kaplička, kde se koná pravidelně jednou do roka poutní mše. Obec obnovila v obou kapličkách zvony a zařídila automatické zvonění. Život občanů je tak každé ráno, poledne i večer doprovázen zvukem zvonů. Osadou Chaloupky prochází modře značená turistická trasa, která zájemce provede po všech zajímavostech zdejšího okolí. Milovníky cykloturistiky možná zklame, že tudy nevede žádná značená cyklostezka, ale obec Ouběnice a její okolí je pro tuto činnost doslova stvořeno. V blízkosti osady Chaloupky je významné archeologické naleziště, které by neměl minout žádný milovník historie. Areál keltského hradiště se nachází na částečně zalesněném návrší se dvěma pahorky nad pravým břehem říčky Kocáby. Místo je vzdáleno přibližně 1 km od Ouběnic a 0,5 km od Chaloupek (na hranici s Višňovou). Hradiště samotné bylo s největší pravděpodobností rozděleno na několik částí a jeho součástí byla i akropole v severní části opevnění. V současné době je stále ještě patrný severní val hradiště o délce 55 metrů, šířce 4 - 5 metrů a výšce zhruba jednoho metru. Do hradiště vedly 2 přístupové cesty. V současnosti jsou obě dvě dobře rozeznatelné, i přesto, že půda je zemědělsky využívaná. První cesta se dochovala a je využívaná i v současnosti, z druhé zbylo asi 80 metrů, poté se ztrácí v důsledku rozorání. Stáří hradiště nelze zatím přesně určit, protože zde nebyly provedeny důkladné archeologické průzkumy (Duchoň 2013).

Obrázky: Muzeum Příbram

A co si v Ouběnicích upekli, to si také snědli…

V Ouběnicích bylo v roce 1932 evidováno několik živností, býval zde třeba kovář, krejčí, tesařský mistr, truhlář a také hostinec „U Soukupů“.

Foto: Bývalá restaurace „U Soukupů“, dnes již soukromý dům. Tady kdysi vznikaly lásky i hospodské půtky, tancovalo se a popíjelo.

Restaurační pohoštění v Ouběnicích v roce 2022 nenajdeme, ale v obci se konají pravidelně soutěže v pečení sladkostí, a protože jde o obec lidí s dobrými vztahy, jedna z výherkyň této soutěže, paní Míša Hrbková, se podělila o svůj recept na vítězství!

Paní Míša prý začala péct už ve 13 letech, ale pořádně se svému koníčku začala věnovat až když se ji narodily děti. Začala jim péct snídaně, dorty k narozeninám a zákusky a o svém sladkém hobby říká: „Díky sociálním sítím si dnes každý může vyhledat spousty různých receptů od profesionálních cukrářů a pak už stačí jen chuť a odvahu zkusit něco výjimečného. Ne vždy se vše povede, ale musíte hledat zkušenost, která vás posune zase o kus dál a je dobré k tomu úsilí mít také strávníky, kteří umí pochválit. Mým vzorem je Iveta Fabešová, která má cukrárnu v Praze ve Werichově vile u Kampy.“

Vybraný recept podle ouběnické favoritky v pečení: MINI PAVLOVA

Ingredience:

  • 150 g bílků
  • 300 g krupicového cukru
  • Bílky smícháme s cukrem a nad vodní lázní zahřejeme na 55 °C. Směs přendáme do mixéru a šleháme do tuha. Tuhým sněhem naplníme cukrářský sáček se zubatou špičkou a nastříkáme na plech vyložený pečícím papírem hnízdečka o průměru cca 5-6 cm.
  • Sušíme v troubě při 75 °C asi tři hodiny.
  • Malinový střed:
  • 125 g čerstvých nebo mražených malin
  • 125 g čerstvých jahod
  • 4 g whisky
  • 1 lžička Solamylu
  • 1 plátek želatiny

Postup:

  • Želatinu si namočíme do vody. Maliny zahřejeme, přidáme na malé kostičky nakrájené jahody. Ve whisky si rozmícháme lžičku Solamylu a vlijeme do ovocného mixu. Krátce povaříme, necháme chvilku odstavené, a nakonec přidáme želatinu. Vychladíme v ledničce. Malinovo-jahodový střed nandáme lžící do mini Pavlova až po okraj, a nakonec vyšleháme šlehačku a cukrářským sáčkem nastříkáme pěknou šlehačkovou špičku. A o zdobíme ovocem.

Láska až za hrob

Jak už to tak bývá, život přináší radosti, zábavu, ale také nemilosrdné zásahy osudu. Mnohdy si k tragédiím pomůžeme my lidé sami. V Ouběnicích na svém gruntu býval rod Wandasů (dnes Vandas), jehož rodinná kronika vypráví o příběhu jednoho z nejstarších rodů z Ouběnic. Rodinný příběh vypráví o těžké práci obhospodařování polností a mimo jiné, také smutný příběh ouběnické mladé lásky. Potomek rodu Vandasů a badatel rodové genealogie Ing. Karel Vandas vzpomněl v obsáhlé rodinné historii na místní tragédii, známou více než sto let. Rodinu Vandasů, ale také ouběnické, zasáhla smrt dvou mladých lidí, kteří měli být příštími hospodáři na rodinném gruntě. Jenže Cyril Vandas se zamiloval do Toničky Soukupové. Rodina této lásce ovšem nepřála. Devatenáctiletá Tonička onemocněla zápalem plic, žal z nešťastné lásky ji určitě v uzdravení nepomáhal a 14. února v roce 1919 zemřela. Cyrilovi se tímto také zhroutil svět. Tělo zatížené velkým zármutkem a stresem nezvládlo tajnou a fyzicky náročnou cestu na pohřeb své milované, takzvaně „si uhnal smrt“ a zemřel čtyři dny po své Toničce. V rodové kronice se přímo píše: „Jak osud potrestal rodinu Františka Vandase a jeho ženu? Protože neměli v rodině nástupce a nechtěli předat grunt jiným příbuzným v rodinách Vandasů, statek nakonec nejenže s prodělkem prodali, ale i o utržené peníze přišli jejich znehodnocením v dalším období. Zatímco Tonička Soukupová je připomínána i po sto letech na hřbitově ve Višňové, kde má svůj hrob s hezkým pomníčkem, na kterém jsou vždy květiny, Cyril, který byl na tomto hřbitově také pohřben zde dávno nemá své místo.“

Foto: Z archívu rodu Vandasů

Ouběnické předválečné pověry a zvyky

Pověry patří ke starým kronikám, jako by snad každý kronikář se řídil pravidlem: Nevěř na pověry, přinese ti to smůlu – a tak raději pověry vždy zapsal. Pověry jsou ale často dědictvím lidské snahy porozumět všemu, co se děje a také touhy sdílet jakékoliv pravděpodobné řešení a návody, jak se postavit neštěstí, nebo si ulehčit život.

  • Při požáru, když hoří soused, vzít díži ve které se nezadělával chleba na Velký pátek a otočit ji proti ohni, větřík prý se otočí na jinou stranu.
  • Když se nemůže utlouci smetana, že prý někdo učaroval.
  • Velký pátek – před východem slunce, modlíme se na zahradě a omýváme potoční vodou.
  • Masopust – V Ouběnicích býval masopust a lidé v maskách obcházeli domy ve vsi i okolí a předváděli aktuální problémy a povahy místních lidí. Masopustní průvod se v obci nedochoval, ale maškarní pro děti dále pořádají místní spolky a sdružení.

Masopust

Ouběnice jsou zkrátka místem kontrastů a dalších příběhů, které se z hluboké historie stále dotýkají mnoha konkrétních osudů a životů. V úctě ke všem předkům i potomkům, vyprávíme dnes jen o některých. A nyní pššš! Nerušit! Tady si poklidně žijí v Ouběnicích, můžete nahlédnou do překrásného fotoreportu z malebného místa, které zná snad každý fanda motokrosových závodů po celé Evropě i dále. Můžete se na místě zastavit a užívat klidu, který tady panuje. My se ale určitě vydáme podívat do další obce Dobříšska, zas o něco blíže k Dobříši!

Poděkování:

Poděkování za průvodcovství historií a současností obce patří paní místostarostce Ing. Zlatě Koukolíčkové, panu starostovi Zdeňkovi Bumbovi, panu Ing. Karlovi Vandasovi. Zdroje: Příbramské muzeum, oficiální web obce Ouběnice, Pamětní kniha, kronika obce Ouběnice, Místní jména v Čechách od autora Antonína Profouse a další.

autor článku: Milada Svobodová | foto: Jiří Kozel, Kronika obce Ouběnice a archiv rodiny Vandasů