Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Před nástupem do funkce místostarostky města Dobříše pracovala paní Dagmar Mášová ve Fakultní nemocnici Motol, v lázních, pro odlehčení v kosmetickém salonu, fitness studiu, na dobříšské sanatorce a dlouhodobě měla svou vlastní praxi. Jako fyzioterapeut týmu dálkových plavců se účastnila také několika evropských i světových soutěží a dvou olympiád v Londýně a Riu. Co se týká jejího osobního života, má trvalý vztah a již dospělého syna. Jak ale sama přiznává, za poslední čtyři roky péči o rodinný krb z důvodu pracovních povinností hodně upozadila. To si ale mohla dovolit jen díky trpělivosti a shovívavosti právě svých nejbližších.

Paní místostarostko, řekněte nám, co pro Vás během uplynulých čtyř let ve vedení města bylo nejtěžší?

Úplně nejtěžší byl začátek. Byla jsem zvyklá na jiný způsob práce, pracovala jsem fyzicky, nebyla jsem zvyklá sedět na jednom místě. Vždy jsem výsledky své práce viděla a většinou hned. Navíc, když někomu uděláte mobilizaci a srovnáte mu záda, tak se s vámi loučí většinou s úlevou, úsměvem a díky. Práce v samosprávě je opravdu úplně jiná, na můj vkus jde spousta věcí pomalu, musíte dodržovat určité procesy a jasně daná pravidla. Také by se mi líbilo, kdyby věci „odsejpaly“ rychleji.

Zpočátku jste se hodně angažovala v otázce odpadového hospodářství našeho města. Jak vidíte tuto problematiku dnes?

Motivační a evidenční systém odpadového hospodářství MESOH nám představila bývalá starostka paní Vlnasová. Na jednání rady města jsme přijali usnesení a začala spolupráce se společností ISNO IT. Bohužel občanům nebyl v předstihu systém nijak představen, prezentace celého systému vázla a myslím, že díky tomu má zavedený funkční systém stále své odpůrce. Bylo třeba vše dodatečně představit formou debat, kulatého stolu, informační kampaně. V té době jsem několikrát opouštěla svou kancelář po půlnoci. Kromě samotného kódování jednotlivých popelnic, jsem několikrát absolvovala i kontrolní svoz s popeláři. Následně po zavedení systému se řešily první reklamace, párování čárových kódů s číslem popisným a mnoho dalšího. Opravdu to nebylo pouze o vydávání pytlů na směsný odpad, je za tím vším spousta telefonátů a osobních setkání.

Vzhledem k dnešním číslům je vidět, že systém svozu od domu funguje. Momentálně vznikají tzv. uzavřená hnízda u bytových domů, kde je řešení o něco složitější.

Věřím ale, že právě tento přístup k likvidaci odpadu je nejen pro naše město tou správnou cestou.

V rámci své funkce jste mimo jiné řešila také mnohokrát neočekávané situace a mnohdy jsme Vás mohli vidět přímo v terénu. Jak vzpomínáte na všechny tyto události?

Nečekaných a zcela nových situací v rámci našeho volebního období bylo víc než dost. Počínaje výměnou na pozici starosty, přes všechna možná i nemožná covidová opatření, konflikt na Ukrajině, a momentální ceny energií. A vedle toho samozřejmě běžná agenda.

V rámci covidových opatření jsem ve spolupráci s koordinátorkou Oblastní nemocnice Příbram koordinovala a administrativně připravovala očkování pedagogických a nepedagogických zaměstnanců školský zařízení celého ORP a příspěvkových organizací města. U očkování jsem byla po celou dobu i přítomna a zpočátku to nebylo nic jednoduchého. Děkuji touto cestou znovu zaměstnancům Střediska zdraví Dobříš, kteří postavili druhý tým, takže vše nakonec probíhalo poměrně hladce. Naštěstí časem se veškeré očkování přesunulo do ordinací, kam patří. V té době jsme si každý týden neustále s řediteli škol vyměňovali pokyny a různá čísla – pozitivní, negativní, očkovaní, neočkovaní, nemocní, ti co odmítají.

Koncem letošního února začali i na Dobříš přicházet první ukrajinští uprchlíci, a to hlavně ženy se svými dětmi. Bylo třeba traumatizované lidi ubytovat, zajistit stravu a postupně děti umístit do zdravých dětských kolektivů ideálně do škol. A mimo jiné bylo také nutné zorganizovat dětskou adaptační skupinu. Děkuji za poskytnutí prostor Charitě Knín a ZŠ Lidické. S dobrovolníky a pracovníky neziskových organizací jsme si předávali informace, nic nebylo koordinované a nikdo zpočátku nevěděl co a kde zajistit, bylo to velmi stresující období. A do toho, se bavíte s matkami, které přišly a vypráví své příběhy. Večer jsem si říkala, že pomůžu každému hlavně ať tohle nikdo nemusí prožívat u nás. Opuštěné domy, manželé, rodiče, prarodiče, kteří už se bojí někam cestovat, protože jsou staří a jakákoli změna je obtížná. Opustit čerstvě plnoletého syna musí být opravdu strašné… Naštěstí díky spoustě dobrovolníků, kteří poskytli své nevyužité možnosti bydlení, nebylo třeba zřizovat ubytování třeba ve sportovní hale.

Často v poslední době slýchám, že by se Ukrajinci měli vrátit domu. Se spoustou žen, které na Dobříši našly svůj přechodný domov jsem v kontaktu. Ráda bych znovu a takto veřejně řekla, že jsou to holky, matky, ženy, partnerky, dcery, které na Ukrajině žily se svými dětmi, muži, rodiči a přáteli dost stejné životy jako žijeme my. Pokud by Ukrajina nebyla napadena, tak by možná do Čech přijely tyto ženy na dovolenou nebo taky vůbec. Mnoho jich zde pracuje, děti chodí do škol, některé odjely zpět na Ukrajinu, jiné zkouší štěstí více na západ, některé v zámoří. Každý hledá, kde se dá. Od žen, se kterými jsem měla možnost se setkat vím, že nejvíc se jim stýská po rodině. Většinu z nich nikdo od března neobjal a oni musí být silné, kvůli svým dětem. Dětem chybí mužský prvek ve výchově, chybí jim táta, děda, kámoš, kterému mohou říct co je trápí. Uvědomme si všichni, co prožily. Nikdo z nás tohle pro naše děti nechceme.

Při mimořádných situacích jsem se párkrát setkala i s hasiči. Při lokální povodni, kdy se voda z polí valila ulicí Západní a vytopila několik zahrad jsem plnila pytle s pískem. Při vichřici jsme se starostou Pavlem Svobodou alespoň zajistili občerstvení hasičům. Druhý den jsem radním města předložila návrh na přidělení bytu početné rodině, které vichřice sebrala střechu a následně jim propadl strop, takže jejich velký dům se stal neobyvatelný. I tyto události samozřejmě patřily k těm neočekávaným.

Mimo jiné jste se hodně věnovala také sociální situaci našich spoluobčanů. Která skupina občanů podle Vás potřebuje největší pomoc od města a jak konkrétně by mohlo město pomoci? 

Pomoc potřebují hlavně matky samoživitelky a jejich děti. Je opravdu jedno, jaké jsou národnosti. Za mě také obrovskou pomoc potřebují senioři, spousta starých lidí žije v izolaci. Nechtějí a nemohou se z různých důvodů a příčin vídat ideálně se svými vrstevníky. Je třeba zajistit důstojné, prostorově komfortní místo pro jejich setkávání. Tento prostor nám na Dobříši dlouhodobě chybí.

Jsem ráda, že v domě s pečovatelskou službou nyní vzniká denní stacionář. Pokud péči o naše nejbližší zvládneme doma, je jim tam nejlépe, ale každý pečující potřebuje občas něco zařídit nebo si odpočinout. Denní stacionář bude spadat pod Pečovatelskou službu města Dobříše a já věřím, že bude hojně využíván. Nejen pro seniory bude připraven bohatý program, s klienty bude pracovat i sociální pracovník a bude zde i odpočinková zóna a zajištěné celodenní stravování. 

Proč jste se rozhodla znovu kandidovat v letošních komunálních volbách pod hlavičkou ODS?

Sdružení PRO DOBŘÍŠ se rozpadlo a ODS pro mě byla vždy nejbližší strana. Vyhovuje mi též spolupráce v týmu s Pavlem Svobodou a Tomášem Vokůrkou. Vymezili jsme si svůj díl práce a osobní odpovědnosti a jsme schopni se vzájemně doplnit a efektivně komunikovat.

Kdybyste ve volbách znovu obhájila svou pozici, víte, na čem konkrétně byste chtěla pracovat?

Je spousta rozpracovaných věcí. Na Dobříši je stále co zlepšovat. Myslím, že nás nyní nikoho nečeká zcela snadné období. Plánů mám spoustu, je třeba pracovat se školáky, zajistit pro ně mimoškolní aktivity, nejen sportovní, organizované. Je třeba poskytnout dětem bezpečný prostor. Prostor pro seniory. Je třeba se zaměřit na udržitelnou budoucnost města a jeho energetickou nezávislost.

Ráda bych zůstala u tzv. měkkých projektů, práce v terénu, komunikace s občany. Chci se věnovat zajištění dostatečné kapacity školek a škol, bezpečným cestám po městě, nejen pro školáky, protože třeba přejít u hřbitova je celkem boj. Otázkou také zůstává potřebné dokončení polikliniky a zajištění kvalitních lékařů.

Jak říkám, je toho hodně a uvidíme, jak rozhodnou občané města ve volbách. Já bych na tomto místě nyní ráda poděkovala všem zaměstnancům úřadu, kolegům zastupitelům, ředitelům všech mateřských i základních škol, vedoucím a členům spolků a organizací a vlastně všem, s kterými jsem měla možnost se za čtyři roky potkat a nějakým způsobem spolupracovat. Myslím, že právě díky všem těmto lidem se nám toho společně povedlo opravdu hodně.