Dnes je středa 20. únor, svátek má Oldřich,
je Světový den sociální spravedlnosti.

Rozhovory
Menubox
Restbox

Radek Řechka - sportovec nebo politik?

přidáno: 15. 04. 2015

Na bývalého špičkového atleta skutečně vypadá, na ředitele známé vysoké školy už bych ho netipovala. A na politika? To už teprve ne. Charizmatický a příjemný muž nejen vzhledem, ale především svým jednáním. Člověk, který zvládá hned několik odlišných aktivit. On sám říká, že ho práce naplňuje a dodává mu energii a smysl života.

Rád dělá věci, které jsou prospěšné především pro ostatní. Svou minulostí je neméně zajímavý. A co přinese budoucnost, to ho prý naplňuje optimismem.

 

Radek Řechka se minulý rok stal radním města Dobříše. Má na starosti sport, kulturu, volný čas, školství a také cestovní ruch.

 

Proč jste si vybral právě tyto oblasti?

V současnosti to na radě města Dobříš funguje takhle: každý ze 7 radních má na starosti jednu oblast, která je mu nejbližší a které skutečně rozumí. Já již 20 let působím profesně ve školství a dříve jsem dlouhá léta profesionálně sportoval. V poslední době navíc působím ve výboru Městského fotbalového klubu, takže znám problémy sportovních a jiných neziskových organizací na Dobříši. Když se sečtou tato fakta, je jasné, že Komise pro školství a spolkovou činnost je mému srdci nejblíže. Cestovní ruch a propagace města se jaksi přidaly v průběhu, což je logické a v konečném důsledku pro město výhodné. Všechny věci v mé agendě se tedy vhodně doplňují.

Pocházíte z Dobříše, co se Vám zde líbí a co naopak v tomto městě chybí?

Ano, jsem rodilý Dobříšák. Mé rodné město se mi od malička líbilo, dnes mohu říci, že za to může jeho genius loci. Těžko se to popisuje, člověk to cítí jako unikátní místo, které má ducha i poezii, kde se cítí nejvíc doma. A já toto místo tady, na Dobříši. Svou polohou je Dobříš ideálním místem pro kvalitní život, sport, procházky, aktivní i pasivní odpočinek. A pak tu mám samozřejmě rodinu, hodně kamarádů a známých. Když se toto sečte, tak se tu cítím opravdu spokojený.

Na to, co mu v jeho rodném městě chybí, by asi každý odpověděl něco jiného, ale musíme si uvědomit rozdíl mezi sny a reálnými možnostmi. Mně by se tu například líbila atletická dráha, ale chápu, že to je zatím s ohledem na její využití nereálné. Nemáme asi tolik dětí, které by se aktivně věnovaly tomuto sportu, podobné je to např. u skateparku – postaven za dotace, využíván je minimálně, a co teď s ním? Co bych si ale moc přál? Aby tu vzniklo buď přírodní, nebo umělé koupaliště. Vím, že to našim občanům opravdu chybí.

 

Radek Řechka má za sebou velmi zajímavou sportovní kariéru. Od svého dětství ho doprovázel sport. Začínal fotbalem. Stal se trojnásobným mistrem České republiky ve sprintu na 60 metrů. A v roce 2006 se zúčastnil Zimních olympijských her v Turíně.

 

Kdy jste začal se sportem?

Již v dětství jsme s tátou a bratrem hrávali fotbal. Protože jsem měl vždy ve fotbale dobré sprinty, vyzkoušel jsem si poprvé ve 22 letech atletiku v pražském klubu USK Praha na nejkratší trati. Sprint si mě získal a dařilo se mi i na republikové úrovni v extralize. Trénovali jsme na Strahově, kde si mě v roce 2004 vyhlédli kluci od bobů a dali mi nabídku, abych to s nimi zkusil. Sport se mi zalíbil, nebyl jsem v něm úplně nejhorší, a tak jsem ve 28 letech skončil atletickou kariéru a stal se „kokosem na sněhu“ (Kokosy na sněhu – kultovní americký film o jamajském bobovém mužstvu – pozn. red.)

Kde jste trénovali?

K tomuto sportu potřebujete hlavně dynamiku, rychlost a sílu pro roztlačení bobu. Trénink je velmi podobný tomu atletickému. Probíhá na stadionu, v posilovně a na trenažeru. Během sezóny se trénuje přímo na bobové dráze mimo Českou republiku, protože u nás žádná není.

Co pro Vás znamenaly Zimní olympijské hry v Turíně?

Kdo by netoužil reprezentovat rodnou zemi, být na nějaké velké události? Mně se toto podařilo právě v roce 2006 se čtyřbobem, kde jsem byl nejprve nominován jako náhradník, ale nakonec se na mě usmálo štěstí a dostal jsem se přímo do olympijského závodu. Samotný závod i vše kolem byl krásným zážitkem, a přestože moc nežiji minulostí, na tuto olympiádu budu vždy rád vzpomínat.

Měl jste stálou pozici ve čtyřbobu a jaká byla Vaše oblíbená?

Obecně kromě pilota musí být ostatní členové posádky připraveni nastoupit na jakoukoliv pozici. Já většinou byl na brzdě, tj. úplně ten poslední. Na olympiádě jsem ale byl na druhém místě hned za pilotem.

Zajezdíte si i nyní na bobech?

I v bobech již nastoupila mladší generace, takže už 2 roky nezávodím. Nicméně s bobisty se stále pravidelně scházím.

Kdy jste začal hrát za dobříšský fotbalový klub a jakou máte spojitost právě s dobříšským fotbalem?

Hrát jsem začal poprvé v 15 letech, tedy na fotbal již pozdě, a vydržel jsem to do 22 let. Pak jsem přešel na atletiku a pak na boby. A nyní se má sportovní „kariéra“ uzavírá. S boby jsem skončil, ale sport mám pořád rád. Rád běhám, jezdím na kole a i nyní hraji fotbal za dobříšské C mužstvo. Kromě toho už 6 let pomáhám ve výboru fotbalového klubu. Ale o sportu už dost, nyní mne stokrát více pohlcuje má současná práce. 

 

Vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Poté si rozšířil vzdělání pomaturitním studiem zaměřené na informatiku. V roce 2001 spoluzaložil Vysokou školu manažerské informatiky, ekonomiky a práva v Praze.

 

Kde se vzal nápad, že založíte vysokou školu a jakou máte v současnosti na této škole funkci?

I když jsem původem informatik, od začátku jsem se pohyboval také v oblasti vzdělávání. Nejprve na soukromé škole výpočetní techniky a právě tam jsem se seznámil s kolegy, se kterými jsme založili i vysokou školu. Na Vysoké škole manažerské informatiky, ekonomiky a práva - VŠMIEP působím již 13 rokem ve funkci ředitele a kvestora, což je vlastně finanční manažer.

Naše vysoká škola nyní patří k jedné největším v zemi mezi soukromými školami, a jestli jsme na něco hrdí, pak na fakt, že 99 % našich absolventů v anonymní anketě tvrdí, že by na naší škole rádi studovali znovu. Vyučujeme IT, ekonomické a právní obory, nabízíme MBA programy a dokonce jsme před 4 roky založili i mateřskou školku. V současné době je v rozjezdu projekt založení základní školy, zkrátka své budoucí vysokoškoláky si vychováváme už s předstihem (smích).

Máte ještě nějaké jiné koníčky mimo práci?

Má práce mě baví, protože v ní mám prostor vytvářet nové a snad i smysluplné věci. Takže mám to štěstí tvrdit, že má práce je mým posláním a také mým koníčkem. Nerozděluji totiž striktně pracovní věci a svůj volný čas a záliby, nemám pevnou pracovní dobu. Prostě to, co dělám, dělám rád. A je jedno, zda to je práce ve škole či na radnici mého rodného města.  

Co Vás v nejbližší době čeká?

Na radnici jsme uprostřed realizace několika důležitých projektů, které bychom chtěli v nejbližší době uvést do praxe. V mé komisi nás v nejbližší době čeká revize rozdělení sportovních ploch a rezervací na Dobříši a také revize pravidel pro rozdělení financí z Fondu sportu, kultury a volného času. Zde bychom chtěli pravidla zjednodušit a rozdělit dle odvětví. Je těžké podle stejných pravidel porovnávat sportovní projekty s projekty kulturního zaměření. V jednání jsou i další témata, jako je bývalé kino, rekonstrukce sportovní haly a zimního stadionu, ale tam se v současnosti čeká na otevření dotačního období z Evropské unie. Ano, bohužel, finance jsou i zde až na prvním místě.

Čím se řídíte?

Mám jeden pěkný citát: „Žít smysluplný život znamená využívat svých největších talentů a sil ke službě něčemu, co převyšuje jedince.“ Ve 40 letech ještě zdaleka nemohu někoho poučovat o životě, berte to spíše jako poznání, ke kterému jsem časem dospěl. Jsem rád, pokud je má práce prospěšná nejen pro mě, ale i pro ostatní. To mě pak nabíjí energií. Prostě vše, co dělám, musím dělat s radostí. Tvořit a radovat se z toho, to je to, co mě naplňuje. Za tímto účelem jsem také kandidoval ve volbách. Snad to pro město přinese alespoň něco málo dobrého. Pak budu vědět, že jsem se komunální politice nevěnoval zbytečně.  

 

Na závěr ještě uvádíme odkaz na reportáž o Radku Řechkovi v podání České televize 

autor článku: Kamila Paulová