Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

V klubu děláš čtyři a půl roku, jak k tomu před těmi lety došlo?

Studovala jsem na VOŠ v Příbrami sportovní management, kde jsme měli ve třeťáku povinnou praxi. Již od prváku jsem věděla, že chci jít do 1.FK Příbram na praxi. Praxe měla trvat o září do ledna, tedy jeden semestr, ale já se tak těšila, že jsem se tam přihlásila už v dubnu, a od května jsem tam chodila. Udělala jsem několik prvních rozhovorů, a postupně se to nabalovalo, až jsem tam zůstala.

Byl tvůj záměr hned dělat reportérku v klubu?

Nebyl. Já tam šla kvůli marketingu. Mluvit před lidmi mě ale bavilo už od základky, kdy jsem moderovala všechny školní akce, byla mluvčí třídy apod. Učitelé mi stále říkali, že bych se tím měla živit, tak jsem je poslechla.

Jaký byl tvůj první rozhovor? Pamatuješ si na to?

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Strašně jsem se na to připravovala. Seděla jsem na Nováku v Příbrami, bylo strašné vedro, měla jsem vypsané otázky a učila jsem se je nazpaměť. Měla jsem větší trému než při maturitě. První, s kým jsem rozhovor dělala, byl trenér brankařů, Tomáš Poštulka.

Co tě na té práci nejvíce baví?

Když to vezmu z obecné stránky, nejraději mám tu rozmanitost. Když pominu rozhovory v klubu, zbožňuji letní soustředění v Kaprunu, kde, pokud se letos pojede, budu již popáté. V úžasném prostředí mezi horami se dají dělat skvělé reportáže, které mají vysoká čísla shlédnutí. Například před čtyřmi lety jsme dělali reportáž z výšky více než 3 kilometry nad mořem na hoře Kitzsteinhorn. Dále je to účast na fotbalových akcích, například na fotbalistovi roku, kde jsem byla s přítelem Petrem Větrovským, majitelem klubu Jaroslavem Starkou a viceprezidentem klubu Vlastimilem Spěvákem. Takovéto akce jsou mojí inspirací a hnacím motorem.

Jsou hráči ochotni dělat rozhovory?

Ale jo, už si zvykli (směje se). Po nevydařeném zápase se přirozeně nechce nikomu, naštěstí jejich smlouva jim to nakazuje.

Jak tě vůbec hráči v začátcích brali?

Nemohli si zvyknout, že mezi nimi pracuje holka. Několik z nich mi psalo, dělali na mě různá gesta, ale zhruba po roce se vše ustálilo a brali mě už jen jako součást týmu.

Co se od tvých začátků v klubu změnilo?

Především lidé. Trenéři, hráči, vedení. Teď je to úplně jiný tým než před 4 lety. Z těch, co tam byli při mém nástupu a jsou do teď, mě napadá snad jen Míra Slepička, který ovšem mezi tím hrál jinde, dále Ondřej Kočí, Jaroslav Tregler, tam si nejsem jistá, zda už byli v A. A z vedení je největší změna můj přítel, Petr Větrovský, který tam pracoval od mého začátku, pomáhal mi s videi, sršil nápady. Nyní už tam nepracuje, ale pomáhá mi stále. A také je to počet videí. Před mým začátkem jich bylo natočených kolem 200, nyní přes 600. Což znamená, že točíme zhruba 100 videí ročně.

Jaký máš fotbalový sen? Je 1. FK Příbram vrcholem?

Asi ano. Já nemám ambice pracovat například v České televizi. Popravdě si myslím, že by mě tam ani nechtěli, mají tam zkušené reportéry. Práce reportérky v ligovém klubu je originální. Může jich být jen šestnáct, tedy pokud jich nějaký klub nemá dvě a více. A oni mají spíše muže, takže vlastně reportérky ligových klubů spočítám na prstech jedné ruky. A to se mi na tom líbí. Není to tuctové a mám zde volné ruce. Majitelé Jaroslav Starka i Honza Starka jsou nakloněni všem mým nápadům. Potřebuji volnost. A tu tady mám.

Tvoji hlavní pracovní náplní je ovšem agentura VDN PROMO, kterou jste založili s přítelem Petrem Větrovským. Jsou tyto dvě práce nějak propojené?

Tyto práce mají hodně společného. V obou prací natáčíme videa, budujeme sociální sítě, komunikujeme s fanoušky/návštěvníky. Jednou jsme s VDN PROMO měli tu možnost realizovat fotbalový event pro našeho obchodního partnera na Arsenalu Londýn, který hrál s Paris St. Germain v nejprestižnější soutěži Liga mistrů. To bylo výborné propojení VDN a fotbalu. Jak jsem již výše zmínila, navštěvujeme fotbalové eventy, kde beru inspiraci pro VDN PROMO a naše akce.

A tvojí nejdůležitější náplní je zároveň i čtrnáctiměsíční dcerka Natálka. Jak kloubíš mateřství s prací?

No, to už je trošku náročnější, než kloubit VDN PROMO a fotbal. Bez pomoci Petra, babiček a bratra přítelkyně bych to nezvládla. A když není hlídání, a já musím pracovat, tak jede klidně natáčet se mnou. Když byla úplné miminko, tak jsem jednou rukou houpala kočárek a druhou držela mikrofon a dělala rozhovor. Všechno jde, jen musí člověk hledat způsoby.