Dnes je sobota 25. červen, svátek má Ivan.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Jak se stal Jan Voděra ředitelem ZUŠ Dobříš a jak vzpomíná na ROCKFEST?

přidáno: 06. 04. 2022

V loňském roce tomu bylo rovných 40 let, co Jan Voděra začal vyučovat hru na kytaru na Základní umělecké škole Dobříš. Od roku 1986 (tedy už 36 let) pak stojí ve vedení této školy jako ředitel. Během své muzikantské éry hrál v celé řadě kapel, vytvořil vlastní program, se kterým koncertoval jako sólový kytarista, organizoval úspěšnou celonárodní soutěž ROCKFEST DOBŘÍŠ s účastí českých i zahraničních kapel a v neposlední řadě naučil hře na kytaru stovky žáků.

Jan Voděra je odmalička muzikant tělem i duší. Jak sám říká, kytara je jeho osudem. Hrát začal nejprve na housle, ale v 9. třídě základní školy přešel na kytaru (nejprve jako samouk) a od té doby ji prakticky nedal z ruky.

V době základní vojenské služby účinkoval v řadě tehdy bigbítových kapel, kde jako hráč vystřídal všechny posty od bicích přes baskytaru, zpěv až po kytaru. Po návratu z vojny založil s kamarády v Sedlčanech kapelu THE ANGELES, která si v roce 1972 byla nucena z ideologických důvodů zvolit české jméno. Přejmenovala se na ATLANTIK a koncertovala až do roku 1981, kdy byla zcela zakázána. Mezitím Jan Voděra vystudoval pražskou konzervatoř - obor klasická kytara. V roce 1981 nastoupil do dobříšské lidové školy umění jako učitel hry na kytaru. Současně již koncertoval s vlastním kytarovým pořadem po celém tehdejším Československu.

Pane řediteli, jak vzpomínáte na dobu, kdy jste jezdil jen sám se svou kytarou po vystoupeních?

Kytara byla tehdejší kulturní politikou považována za nástroj „ideologické diverze”. Tudíž prosadit se jako kytarista nebylo vůbec snadné. Postavil jsem si tehdy svůj vlastní pořad s názvem NA KYTARU OD BACHA K ROCK AND ROLLU, ve kterém jsem zúročil své dosavadní zkušenosti. Do tohoto programu jsem zařadil skladby několika stylových období počínaje renesancí a barokem… Z těchto období šlo právě o skladby J. S. Bacha (odtud název programu), dále skladby z období klasicismu až po kytarovou hudbu 20. století. Další součástí pořadu byly skladby španělského flamenca, folková hudba, úpravy skladeb Beatles, Rolling Stones a tak dále. Některé skladby jsem se naučil v době studia na konzervatoři a další během své hráčské praxe. Vytvořil jsem si vlastní promo, protože umělecké agentuře (SKKS), u které jsem absolvoval přehrávky, se nelíbil název programu. Konkrétně slovo „rokenrol”. Dramaturgové této agentury tím zřejmě podmiňovali mé zařazení do nabídkového katalogu. Jelikož jsem název nezměnil, zařazen jsem nebyl.

Nakonec se vám ale program podařilo prosadit…

Postupem času ano, začal jsem s ním jezdit po celé republice. To mě hodně bavilo a rád na to vzpomínám. Jediné, co mi vadilo, byl fakt, že jsem byl na koncertních šňůrách pořád sám. Hrál jsem takhle prakticky až do roku 1993. Po revoluci jsem se opět vrátil k rockové hudbě a v roce 1994 jsem založil skupinu ROCK HISTORY. Tato kapela koncertovala prakticky až do roku 2008. Byla to kapela, ve které jsem repertoár určoval na základě svých letitých zkušeností, koneckonců všichni její členové byli o generaci mladší než já. 

Hrál jste od té doby ještě nějaký svůj vlastní celovečerní koncert?

Několik koncertů jsem odehrál i poté, ale jen sporadicky a byly to spíše fragmenty z původního recitálu. Poslední takový ucelenější koncert jsem odehrál v roce 2020 ve spolupráci s mými přáteli a bývalými spoluhráči z ATLANTIKU a ROCK HISTORY. V současné době už se zabývám hlavně bluesovou kytarou. Taky už mi to nehraje tak rychle a jistě jako za mlada. Musel jsem snížit laťku. Nicméně se i nadále snažím cvičit - tak, abych byl svým žákům schopen předvést to, co od nich sám požaduji.

Jak jste se dostal na pozici ředitele ZUŠ Dobříš?

Tak nějak se to přihodilo. Tehdejší ředitel odcházel a za mnou přišli z okresního školského úřadu, jestli bych nemohl nastoupit na jeho místo. V podstatě mě do téhle funkce jmenovali.  Popravdě se mi do toho nechtělo, byl jsem v té době spíš interpret a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Pak ve mně ale převládl argument, že budu moci z téhle pozice něco prosadit. Mimo jiné nějaké věci, které se týkají postavení učitele lidové školy umění. Na společenském žebříčku jsme se totiž pohybovali jaksi v suterénu. Pro veřejnost jsme byli podivíni, kteří jenom koukají do not. Líbila se mi taky představa, že budu moci prosazovat stylově širší záběr ve výuce hudby, například i toho bigbítu. Teď už je situace v tomto ohledu jiná a jsem rád, že jsem byl u toho, jak se měnila. Dneska se jmenujeme Základní umělecká škola Dobříš, máme svůj ŠVP (školní vzdělávací program) a jako učitelé máme mnohem víc prostoru pro uplatnění vlastního názoru na výuku. V průběhu svého působení ve funkci ředitele jsem byl samozřejmě nucen absolvovat několik konkurzů.

Jak hodnotíte podporu ZUŠ Dobříš z města?                                          

Ze strany města byla podpora vždy, a to i před rokem 1989. V roce 1986 nám byla přidělena nově zrekonstruovaná budova, ve které sídlíme dosud. Město jako zřizovatel nás i v dnešní době podporuje, pomáhá při získávání nových prostor pro rozšiřování školy a myslím si, že má zájem na tom, abychom se úspěšně rozvíjeli. My jako škola s městem také rádi spolupracujeme.

Mimo všechny aktivity, které jste dělal, jste byl také hlavním organizátorem vyhlášené hudební soutěže s názvem ROCKFEST Dobříš. Proč už se dnes nepořádá?

ROCKFEST DOŘIŠ, to je téma na samostatný článek. Nápad vznikl na začátku 90. let, kdy značně opadl zájem o hudbu jako takovou. Tehdy byl velmi malý zájem o návštěvu koncertů a stejně tak o studium na ZUŠ, a my jsme se potýkali s nedostatkem žáků. To byl hlavní důvod, museli jsme nějak zareagovat a pokusit se s tím něco udělat. Prvním počinem v tomto směru bylo založení nahrávacího studia, abychom rozšířili možnosti školy. Soutěž rockových kapel jsem pak považoval za dobrý nápad, jak podpořit zájem o provozování hudby. V začátcích bylo potřeba oslovit sponzory, vytipovat ty správné, navštívit je a přesvědčit ke spolupráci.

Dále bylo potřeba zajistit místo koncertů, ozvučení, kvalifikovanou odbornou porotu. Zajistit odpovídající propagaci - plakáty, tiskárny, média a v neposlední řadě pořadatelskou službu, občerstvení pro kapely atd. Soutěž měla celonárodní přesah, dokonce se zúčastnily i kapely ze zahraniční. První ročník proběhl v roce 1995 a kapely se tehdy do soutěže přihlašovaly zasíláním kazet s vlastními nahrávkami. Porota z nich následně vybírala kapely do hlavní soutěže. Maximální počet byl 12 až 13 kapel. Víc se za jeden den stihnout nedalo. Zrealizovali jsme celkem 19 ročníků, z nichž tuším 3 ročníky byly nesoutěžní. Přípravy každého ročníku trvaly průběžně celý rok.

Kdo soutěž hodnotil a jaké bylo složení poroty?

Spolupracovaly s námi i významné osobnosti našeho tehdejšího hudebního světa. Jednak hudebníci a jednak redaktoři hudebních časopisů. Dlouholetým předsedou poroty byl Michal Pavlíček. Dalšími předsedy poroty byli například Radim Hladík, Miloš Dodo Doležal, Klaudius Kryšpín… Dále v porotě zasedli například Milan Broum, Ondřej Konrád, redaktoři hudebních časopisů Vladimír Švanda (MUZIKUS), Jaroslav Hudec (ROCK REPORT), Martin Čermák (SPARK) a další. Hlavním moderátorem a současně členem poroty byl hudební redaktor Jaroslav Špulák, který prakticky nevynechal jediný ročník ROCKFESTU DOBŘÍŠ. V průběhu soutěže pomáhali při organizaci přátelé a nadšenci, kteří měli rockovou hudbu rádi.

Proč si myslíte, že klesl zájem kapel o podobné soutěže?

Prvních asi 8 ročníků mělo stoupající trend, co se zájmu kapel týče, a pak zhruba od 13. ročníku začal zájem poněkud klesat. Jaký byl důvod poklesu zájmu, se můžu jen domnívat. Předpokládám, že kapely už asi nechtěly končit na jiném než prvním místě. Je pravda, že jsme jako pořadatelé neměli dost finančních prostředků na nějaké relevantní ocenění. Žádné granty jsme tehdy nečerpali. Součástí ocenění byla například možnost vystoupit na velkých letních festivalech (např. ROCK FOR PEOPLE), což je pro každou takovou kapelu velké zviditelnění. Ještě si vzpomínám, že vítězná kapela prvního ročníku měla možnost vystoupit v televizním pořadu Petra Jandy, tuším, že se jmenoval Rocková liga. To zařídil právě člen poroty Milan Broum. Později už tato vystoupení nebylo možné zajistit, a pro kapely naše soutěž ztrácela atraktivitu. Dneska už je ale doba zase úplně jinde. Pokud si chce začínající kapela zahrát na nějakém velkém festivalu, musí za to zaplatit. Vzpomínám si, že když jsme chtěli u prvního ročníku zavést startovné, stanovili jsme částku 500 Kč jako příspěvek na pokrytí nákladů. Tehdy mi volala redaktorka z nějakého rádia s otázkou, jak si to představujeme, že na těch chudých muzikantech snad chceme vydělávat. A tak jsme od toho ustoupili.

Nemělo by tedy dnes smysl ROCKFEST opět oživit?

Možná jo. Nevím. Je pravda, že dnes už by se daly sehnat nějaké granty. Mladé kapely už takových 10 let zpátky moc možností, kde si zahrát, asi nemají. Dneska musí mít taková ambiciózní kapela schopného manažera, který dostane nahrávku do rádií, řádně ji zpropaguje a taky zafinancuje. Co se té soutěže týká, vyvstala by i otázka, na jaký styl rockové hudby by měla být nasměrována… Dneska je jich hodně. Bylo by to každopádně téma na diskusi.

Pojďme se vrátit k ZUŠ Dobříš. Jaké akce a koncerty dnes pořádáte v rámci školy?

Jako škola pořádáme každoročně přes 50 kulturních akcí a nejrůznějších vystoupení. Jde o pravidelné koncerty - podzimní, vánoční, komorní, jarní, velikonoční, absolventský. Dále pak koncerty našich školních rockových kapel a další různá příležitostná vystoupení například tanečního oboru a pěveckého sboru. V červnu organizujeme Svátek Evropské hudby (koncert před budovou školy) a před koncem školního roku tradiční Závěrečný koncert. Tento pravidelný harmonogram bohužel v uplynulých dvou letech nemohl proběhnout z důvodu pandemie.

Vnímáte za dobu svého působení na škole změny v zájmu o studium hudebních oborů?

V posledních letech má zájem o studium stoupající tendenci. Nebylo tomu tak ale vždy. Největší krizi jsme zaznamenali v porevolučních letech 1992 až 1995. Tehdy jsme dělali nábory ve školách, tzv. průzkumy, a o pozitivních výsledcích jsme informovali rodiče.

Co se ale mění, je přístup a požadavky žáků jak a co chtějí hrát. Pokud bych měl porovnávat v oboru kytara, vidím hlavní rozdíl v tom, že se oproti minulosti zpomalilo tempo získávání dovedností v ovládání hudební nástroje. Důvody mohou být různé. Větší vytíženost dětí co se týká mimoškolních aktivit a s tím související méně času na cvičení. A taky rozdílný pohled na to jak hrát.  Hra na kytaru se dramaticky mění také vlivem nových trendů, které asi neumíme zcela předvídat. Svým žákům nedokáži říct přesně, co se bude hrát za deset let. Snažím se jim ale vysvětlit, že základy techniky hry, které získají, tedy to „řemeslo, se hodí vždy, ať bude trend jakýkoli. Je důležité získat co nejlepší základy hry na jakýkoli hudební nástroj, aby bylo na čem stavět.

Příklad: Kapela ve studiu natáčí skladby na vlastní CD a zjistí se při tom, že jednotliví hráči nejsou schopni zahrát kvalitně a vyrovnaně řadu po sobě jdoucích tónů. To je ta absence techniky, kterou se snažíme naše žáky vybavit.

Je těžké učit dnešní děti hře na kytaru tak, aby je to bavilo?

Všechno se mění. Dříve se učilo podle osnov. Když přišlo dítě, dal jsem mu skladbu a neptal se, jestli ho baví. Dneska přijde dítě a samo si řekne, že chce umět hrát nějakou konkrétní písničku. Já to pak dělám tak, že vezmu určitý akord z té jeho vybrané skladby a na tom postavím výuku.

Něco jiného je třeba elektrická kytara, ta už se dneska učí zvlášť. U nás na škole máme mladého profesora, který vystudoval hru na elektrickou kytaru na konzervatoři, a ten má vlastní metodiku učení, která se od té mojí liší.

No a pak tady máme poskládané soubory. Vezmeme třeba bubeníka, klavíristu, basáka a dáme je dohromady jako kapelu. To je něco, co dneska děti hodně baví. Navíc se tak chytnou i děti, které třeba nejsou tolik nadané a na samostatné vystoupení by neměly.

Jak pracujete s dětmi, které jsou vysloveně hudebními talenty?

Se všemi žáky pracujeme de fakto stejně. Míra talentu je u každého různá. Pokud je někdo tzv. šikovnější, problematiku nástroje zvládá prostě rychleji. S tím pochopitelně souvisí odlišný způsob výběru studijního materiálu. Talentovaný žák rychleji zvládá požadované dovednosti. K výuce používáme odpovídající literaturu a s tím pak pochopitelně souvisí používání odlišné náročnější literarury.

Měl jsem tady několik talentů, ale v dnešní době většina z nich na konzervatoř ani na naše doporučení nenastoupí. Perspektiva, že hudbou se dnes člověk dobře uživí a prosadí, je hodně malá. Konzervatoř chrlí stovky absolventů, ale jen o hrstce z nich se dozví veřejnost. Většina mladých se proto vydává na jiné školy a hudbu si nechává jen jako koníček.

Další věc je, že většina dětí do 10 let vystoupí na pódium bez větších problémů a podá senzační výkon. Pak se ale něco změní, nastoupí tréma, větší pocit zodpovědnosti a na pódium už nechtějí. Snažíme se naše žáky učit i to, ale ne vždy se to povede. Proto jsou oblíbené školní kapely, ve kterých člověk není před publikem sám.

Fenoménem dnešní doby je pak fakt, že talentované dítě je většinou šikovné na všechno – školu, sport, hudbu. Všude mu nakládají o to víc, a dítě to pak nestíhá. Rodiče dnes často chtějí, aby dítě dělalo všechno, a jen v málo případech se selektují. To dítě pak ale musí logicky něco šidit.

Jakou má ZUŠ Dobříš nabídku oborů?

Od letošního školního roku jsme na ZUŠ Dobříš otevřeli literárně dramatický obor (LDO) a tím jsme se staly kompletní čtyřoborovou základní uměleckou školou.

Vyučujeme tedy v těchto oborech: HO-hudební obor, VO-výtvarný obor, TO-taneční obor a již zmíněný LDO-literárně dramatický obor.

Převažujícím oborem je ale obor hudební (336 žáků). Vyučujeme v něm pěveckou hlasovou výchovu, hru na klavír, housle, violu, violoncello, kytaru klasickou, kytaru elektrickou, dále kontrabas, baskytaru, bicí nástroje, dechové nástroje (zobcová flétnu, příčná flétna, klarinet, saxofon a tak dále). Kromě toho na škole působí různá hudební seskupení a kapely - dechový orchestr a v rámci předmětu komorní hra zde vznikají žákovské pop rockové a rockové kapely. V tomto školním roce jsme také zavedli nový obor s názvem Multimediální výchova, který lze přiřadit k hudebnímu oboru neboť se jedná (zjednodušeně řečeno) o tvorbu hudby na počítači.

Na škole máme ale ještě taneční a výtvarné obory, které jsou neodmyslitelnou součástí umělecké školy a práce kolegů a jejich žáků mnohdy krásně doplňují i naše vystoupení.

Učebny hudebních oborů

Učebna výtvarného oboru

Nová učebna tanečních oborů

autor článku: Denisa Havlíčková