Jana Janouchová: V obraze může každý vidět něco jiného, třeba i varování

přidáno: 11. 12. 2022

Janu Janouchovou znáte z našich článků především jako kartářku, která nás občas nechá nahlédnout do budoucnosti. Kromě výkladů a poradenství je ale především také malířka esoterických obrazů a mandal. A právě o její cestě k malování a její tvorbě je dnešní rozhovor, který vás může inspirovat třeba i k pořízení originálního vánočního dárku pro své blízké.

Jana Janouchová - malířka esoterických obrazů, mandal, vykladačka karet a poradkyně. (foto: Denisa Havlíčková)

Jana Janouchová měla k umění blízko už od dětství, a i když vystudovala uměleckou školu v Jablonci nad Nisou, nakonec se dlouhá léta živila jako učitelka v mateřské škole. Malování se v tu dobu věnovala spíše jen doma a pro radost, kde tvořila spíše malé obrázky stromů. Až poté, co se s rodinou přistěhovala do rodinného domu v Kytíně, probudila se v ní touha po malování naplno.

„Moje první obrazy byly nejrůznější ornamenty, které jsem vlastně namalovala pro náš dům. Chtěla jsem v něm zaplnit prázdné stěny a pořád to bylo tak jako spíš nárazově. Až jednou jsme měli jít na oslavu narozenin jednoho našeho známého, který měl všechno a bylo těžké vymyslet mu nějaký originální dárek. Až mě napadlo, namalovat mu obraz. On tehdy miloval obrazy pana Hajného, umění prolnuté duchovnem, což mi hodně sedlo. Už tehdy jsem si totiž hrála s kyvadly, kartami a energiemi. No a namalovala jsem svůj první větší obraz s takovým vírem, který on má do dneška. Ten obraz se mně samotné moc líbil a najednou jsem se do malování pustila víc,“ vypráví Jana o svých malířských začátcích.

Jani, když jsi z počátku malovala jen pro sebe, jak se Ti pak podařilo stát se známější umělkyní?

Když jsem pak měla doma všechny stěny plné, přála jsem si uspořádat svou vlastní výstavu. Tu se mi podařilo domluvit v galerii Nekázanka v Praze. Pro začínajícího umělce je to ale obrovsky drahá záležitost a velký risk. Naštěstí se mi tady podařilo prodat první dva obrazy, a tak se náklady relativně dobře povedlo zaplatit. Takže i tak se dá začít… Já osobně mám ale dneska už raději systém, kdy je domluvena předem určitá odměna galerii nebo vystavujícímu za prodej konkrétního obrazu. Pak má totiž i ten daný výstavní prostor motivaci daného umělce propagovat a jeho práci aktivně prodávat.

Do Tvé tvorby z velké části patří mandaly, jak jsi se dostala k jejich malování?

To jsem jednou takhle zvedla telefon a paní chtěla namalovat mandalu, tak jsem se nechala ukecat a řekla jsem, že to zkusím. No a pak jsem namalovala další pro jiné lidi, dala jsem si to na své stránky a začali se mi ozývat další a další klienti, kteří poptávali právě mandaly.

Co k namalování takové mandaly potřebuješ?

Potřebuji znát datum narození, jméno dotyčného a ideální je, když mám k dispozici třeba i fotografii.

Pokud ale maluji mandalu třeba pro celou rodinu, tak je to zajímavější. Samozřejmě potřebuji údaje o všech lidech a většinou tam pak krásně vyleze, kdo je v rodině ten „velící důstojník“. A můžu prozradit, že častěji jsou to tedy ženy.

Ke každé mandale pak píšu vzkaz a vysvětlím co která barva znamená, co který tvar značí. Je to taková diagnostika osobnosti, která může podpořit určitou stránku daného člověka a třeba i pomoci v některých situacích. Zároveň ale může mandala ukázat i různé bariéry nebo strachy, který člověk má nebo ochranu, která ho provází.

Jak je pak dobré s takovou mandalou pracovat?

Určitě je dobré si mandalu dát do místnosti, kde člověk tráví nejvíce času. Dá se u ní ale třeba i meditovat nebo se jí nechat inspirovat. Lidé mi mnohdy říkají, že jim mandala začala do života přitahovat nové situace.

Kromě mandal maluješ ale i jiné obrazy…

Maluju stromy, slony, anděly, madony, zvířata, malovala jsem i Ježíše, Buddhu a moc ráda tvořím i na přání… V podstatě ze všeho pak vznikají nádherné obrazy.

Můj poslední velký obraz na zakázku byly například hodiny, které ukazují čas 13:50 a za nimi je vidět mnoho různých symbolů a znamení. Tento obraz byl například pro mě osobně návrat v čase, jelikož jsem takový obraz již před pár lety malovala, ale ten dnešní vypadá samozřejmě jinak, protože i já jsem jiná.

Jak a kdy nejraději maluješ a jakou technikou?

Pořád… Někdy přes den, jindy v noci. Vlastně jak se mi chce, jak to cítím, jak mám sílu a energii. Někdy si k tomu pustím hudbu, vyložím si karty, …

Maluju akrylovými barvami na plátno a mám různé rozměry. U obrazů na zakázku máme vždy předem domluvené třeba barvy, které použiji a pak nechávám trochu pracovat i tu barvu samotnou, nechávám ji roztékat a různě se propojovat. Pak tomu pomáhám, aby to udělalo to, co já chci. Často se mi ale stane, že se na obraze objeví něco, co já jsem tam vůbec nenamalovala. V množství obrazů samozřejmě já vidím něco jiného než jiný člověk. Zvláštní pak je, že mnohdy v obraze vidíte něco jiného ráno a něco jiného večer… Někdy může třeba i obraz varovat před nějakým nebezpečím…

Kde všude tedy dnes můžeme vidět Tvá díla?

Stálou výstavu mám na zámku v Mníšku pod Brdy. Dále mohu jmenovat třeba třeba místo k zastavení U Džoudyho v Praze, čajovnu Zdeňky Blechové v Plzni nebo Oázu u Libušky v Dolních Jirčanech. Dneska už se navíc z většiny mých vystavovatelů stali přátelé, takže mám své obrazy celoročně umístěné hlavně mezi nimi po celé České republice a před Vánoci si je vždy stahuji zase k sobě.

Je možné si u Tebe objednat obraz na přání nebo mandalu ještě teď před Vánoci?

Kromě zmíněných míst, kde jsou mé obrazy k dostání je v podstatě právě teď období Vánoc jediný čas, kdy mají lidé možnost získat nějaký obraz na zakázku. Většinu roku totiž trávím v Egyptě, kde pracuji jen na velkých obrazech.

Teď před Vánoci by se ještě dala stihnout mandala třeba i jako vánoční dárek.

Každý rok vydávám také vlastní kalendáře, kterých už je ale opravdu jen pár. Jeden je složený z mých obrazů a druhý je složený z výkladů a mandal.

Jani, když jsme u těch kalendářů… Mám na Tebe poslední otázku. Jak vidíš všeobecně pro nás všechny průběh příštího roku?

Já si myslím, že už teď Vánoce budou lidi trávit úplně jinak. Covid nás totiž všechny dost rozdělil, a to i v rámci rodin. Poslední roky se mnoho z nás honilo za penězi, za úspěchem, za postavením. Letos většina lidí začíná chápat, že je čas se zase vrátit k sobě, ke své rodině. Není potřeba nakupovat dárky za desetitisíce, ale je důležité být spolu.

Příští rok pak já vidím docela složitý, ale nebude to tak strašné, jak si všichni myslíme. Nastaly nám těžké časy a nemyslím si, že by se mělo zlevňovat, spíš si myslím, že si lidé budou umět domluvit vyšší platy nebo nějaké výhodné podmínky pro své další fungování. Nebude to perfektní, ale postupně se to bude maličko zlepšovat. Úplně zlepšení ale přijde až tak po dvou letech. Důležité je, aby lidi teď pochopili, co nám to všechno mělo a má ukázat a dát.