Dnes je pondělí 18. říjen, svátek má Lukáš.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Klára Kaiserová: Farmářský život mi dává už 20 let do života klid a řád

přidáno: 06. 08. 2021

Kousek od města, pár desítek metrů za dobříšskou Vlaškou, na louce s krásným výhledem, se vyjímá malá farmička s velkým výběhem pro kozy a oslíka Pedra. Když sem během letních procházek zavítáte, možná tady potkáte i majitelku Farmy jedné ženy Kláru Kaiserovou. Při prohlídce areálu vám ráda povypráví o zde žijících zvířatech i o své farmářské práci.

Jak dlouho už máte farmičku na kopci za Vlaškou?

Na tomto místě jsem asi deset jedenáct let. S chovem koz jsem ale začala už mnohem dřív na pozemku půjčeném od kamarádky. Letos je to moje dvacátá sezona. Tento pozemek je nestavební, koupil mi ho manžel a postupně vybavil pro chov zvířat.  Mám tady zázemí s maringotkou, prostor pro kozy, oslíka, chovám tady včely, slepice, králíky a je tu také oplocené hřiště pro psy a výcvik agilit.

Dočetla jsem se, že mít kozí farmu byl váš sen. Proč?

Víte, že já ani nevím? Vztah ke zvířatům jsem měla odmala, jako dítě jsem chovala psy. Pak jsem na vysoké škole vystudovala etologii (chování pozn.) zvířat. Zvířecí život mě zajímal odjakživa, ale proč zrovna kozy, to vám přesně neřeknu (smích). V rodině se přede mnou nikdo jiný zemědělství nevěnoval.

Vy sama jste se dříve profesně věnovala také úplně jinému oboru - redaktorské činnosti…

To je pravda, no to jsem se docela odklonila (smích). Jako redaktorka jsem pracovala mnoho let, ale pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou s prvním synem. Během ní jsem si uvědomila, že by se mi líbilo dělat něco úplně jiného a že mě to celý život ke zvířatům táhlo. Ovce jsem chovat nechtěla, a tak nějak dopadlo, že mi manžel koupil první kozu Viktorku. Dnes je kozích farem hodně, ale před 20 lety o kozách nikdo moc nevěděl.  

Je pravda, že farmiček, zookoutků a zooparků, které fungují na komerčním principu, je dnes spousta. Vy ale fungujete trochu jinak.

Ten nekomerční ráz bych ráda zachovala, i když na druhou stranu bez peněz můžete farmu těžko posouvat dál.

Jak to balancujete? Máte zpoplatněné prohlídky farmy pro turisty?

Návštěvníci farmy u mě mohou ochutnat sezonní výrobky jako tvaroh, sýry, mléko, vajíčka nebo med. Prohlídky farmy nabízím také a lidi i školy je hodně využívají. Teď v létě tady mám i příměstské tábory. Vstupné nevybírám. Nechávám to na dobrovolnosti každého, jestli mi na provoz chce přispět. Podpořit nás můžou i symbolickou adopcí zdejších kozích obyvatelek. A nesmím opomenout každoroční finanční podporu od města Dobříš, které si velmi vážím a je pro mě příjemným oceněním.

Měla jste od počátku v plánu nabízet setkávání s kozami a představování jejich života veřejnosti?

Úplně na začátku jsem se hlavně já chtěla s jejich životním stylem a potřebami seznámit a získat zkušenosti. Sice jsem si něco nastudovala, ale v tomhle je praxe nenahraditelná. Ani teď nevím všechno, ale tu hlavní podstatu mám snad už za těch dvacet let zažitou.

Najela jste za tu dobu na kozí životní styl?

Spíš na farmářský. Myslím, že je jedno, jestli chováte kozy nebo jiná zvířata, ale život na farmě má svá specifika. Farmářský rok má pevně dané části a jasná pravidla, která se mění s každým ročním obdobím. Mně dává tento životní styl pocit jistoty a přirozeného běhu věcí. Vždycky, když už mám nějakého období dost, přijde jiné se svými specifiky a zase je to dobré (směje se). Jaro, léto, podzim i zima jsou co do farmářského života úplně odlišné.

Je něco, co vás na farmářském životě překvapilo, ať už mile či nemile?

Nemile mě zasáhla veškerá byrokracie a úřední záležitosti. I proto jsem po letech úplně vzdala vybudování sýrárny v těchto podmínkách. Milým zjištěním je pro mě za těch dvacet let fakt, že je to opravdu to, co pro mě představuje smysl života. Že mě to pořád baví a naplňuje, přestože mě to stojí velké fyzické úsilí, protože sem musím chodit denně, a i finanční zajištění farmy je rok od roku náročnější.

Můžete si třeba vyjet na dovolenou?

Vůbec ne, farmářský život vyžaduje dennodenní nasazení. Přes léto, kdy se jezdí na dovolenou, je tady navíc největší frmol. Na pár dní můžu odjet třeba na podzim, ale já ani potřebu vyrazit k moři nemám. Při práci tady jsem celý den venku, nejsem v kanceláři a nemám striktní pracovní dobu. Když chci a mám hotovou práci, můžu se přes den zajet vykoupat do lomu nebo jít se psy na procházku do Brd.

Jede s vámi na farmářském životním stylu i vaše rodina?

Manžel a dva synové mě podporují, tolerují, ale farmářka jsem u nás jenom já (smích). Když potřebuji, manžel mi tu pomůže něco opravit, ale péči o zvířata se věnuji jen já. Synové na farmě vyrostli, toho mladšího jsem tu kojila a přebalovala na slámě a tak asi do jeho 11 let ho bavilo pobývat mezi zvířaty. Ale teď studují a mají vlastní jiné zájmy. Uvidíme do budoucna.

Kolik koz už se vám tady vystřídalo?

Hodně. Mám tu kozy mladé i staré. Všechny tu nechávám dožít. Tím pádem tady někdy mám až třicet koz. Teď začínám s třetí generací. Letos na jaře zemřela Cornelie, poslední koza z původní sestavy, se kterou jsem kdysi začínala.

Ještě se musím zeptat na dominantu stáda, oslíka Pedra. Ten musí sklízet u dětí velký zájem.

To jo, Pedro je oblíbený. Při prohlídkách vyprávím i o oslím životě a děti na Pedrovi často taky vozím. Letos už svezl určitě víc než dvě stě dětí. Vozit může například i tělesně postižené děti, je možné domluvit se tady i na zooterapii.

Proč máte mezi kozím stádem oslíka?

To byl taky takový můj sen. Oslové jsou nesmírně zajímavá zvířata. Často se říká “hloupý jako osel”. To je ale nesmysl, protože oslové jsou velmi inteligentní zvířata. Když si k nim najdete cestu, jsou to velmi citliví jedinci se smyslem pro detail. Když se jednou něco naučí, už to do konce života nezapomenou, na rozdíl od koní nebo psů, se kterými je třeba průběžně pracovat a cviky upevňovat

Když se lidé budou chtít dozvědět o vaší práci něco víc, v jakých časech pořádáte prohlídky?

Je to na individuální domluvě, stačí, když se mi ozvou telefonicky (kontakt najdete na www.farmajednezeny.cz). Ráda je u nás přivítám a představím jim svoji farmářskou filozofii.

Dokázala byste ji popsat?

Snažím se, aby zvířata, která jsem si k sobě připoutala, byla spokojená. Aby jim tady bylo dobře a aby žila v co nejpřirozenějších podmínkách včetně zachování jejich příbuzenských vazeb. Často tady uvidíte pospolu kozí babičku, maminku a nejmladší kůzle. Nejsou jenom jedno stádo, udržují i tyhle malé rodinné vazby. Snažím se zvířatům dát maximální volnost, respektovat jejich přirozenost a nepolidšťovat je. Souvisí s tím i to, že každé má svoje jméno a každé vnímám individuálně. Myslím, že jen přirozeně se chovající zvíře může člověka potěšit a skrze svoji bezprostřednost ho obohatit. 

autor článku: Michaela Fialová Rozšafná