Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Exkluzivní rozhovor s novým dobříšským tajemníkem, kdo je Jan Horník?

přidáno: 08. 08. 2019

Do funkce tajemníka Městského úřadu Dobříš nastoupil Jan Horník před necelými dvěma měsíci po tajemníkovi Radku Řechkovi. Kdo do funkce nového tajemníka nastoupil a jaké má s dobříšskou radnicí plány?

Nejste rodilý Dobříšák a dobříšští občané Vás tak neznají, prozraďte nám tedy, kdo je Jan Horník?

Jsem kluk z vesnice, který měl to štěstí, že mohl studovat. Na studiích práv jsem sice chtěl být soudcem trestního práva, ale nakonec jsem začal svoji kariéru na Ministerstvu vnitra. Dostal jsem se sem díky zkušenostem s komunální politikou, jelikož jsem ovládal více než jiní zákon o obcích, a to díky svému členství v zastupitelstvu obce a kontrolním výboru. A byla to krásná práce, teprve tady jsem pochopil, co to je pracovat ve veřejné správě – pro lidi tak, aby práce měla smysl. Hlavně protože jsem jako vedoucí oddělení kontroly projezdil několik desítek obcí osobně. Po přechodu na místní úroveň jsem pak poznal i praktickou stránku věci, kdy je potřeba mít za sebou vidět hlavně výsledky, nikoli jen stohy popsaných papírů, jak bývá při psaní návrhů zákonů zvykem. A neodpustil jsem si ani svůj původní záměr – být učitelem, proto jsem dnes rovněž šťastný, že mohu své zkušenosti na školeních předávat úředníkům a starostům, kteří se chtějí vzdělávat. A jinak mé stručné profesní CV se dočtete v prázdninovém vydání Dobříšských listů.

Z Dobříše nepocházíte, slyšel jste ale již dříve o našem městě nebo jste měl tu čest až poprvé, kdy jste objevil pracovní nabídku na pozici tajemníka?

O existenci města Dobříše jsem samozřejmě věděl, ať už z doby, kdy jsem zkoušel bývalého tajemníka ze zkoušky zvláštní odborné způsobilosti (tzv. ZOZ), nebo z plánů rodiny, kdy jsme chtěli navštívit zdejší zámek. Přiznávám však, že fyzicky jsem v Dobříši byl až na ústním pohovoru v rámci výběrového řízení a nikoho jsem tu neznal. To ovšem považuji, byť to mnozí mohou kritizovat, za svoji přednost, protože nejsem naprosto zatížen žádnou minulostí, povinován osobními vazbami atd., a mohu tedy naplno s úřednickou ctí aplikovat nestranný a nezávislý výkon veřejní správy, jak to ostatně úředníky učíme na přípravách ke zkoušce ZOZ.

Odkud k nám do Dobříše tedy nyní dojíždíte?

Trvale bydlím v Dubenci. Ale v tom u Dvora Králové nad Labem, kde vyrábějí nejúžasnějšímedové perníky, jaké si dokážete představit a Vaše chuťové buňky přát (smích). Po studiích jsem však už zůstal bydlet v Praze a v současné době bydlíme v Modřanech.

Na nové pozici jste teprve pár týdnů, nicméně jaké máte první pocity z práce?

Upřímně? Smíšené. Jsem naprosto spokojen, že jsem mohl převzít dobříšský úřad a dostat se do jeho čela (fakticky, neboť formálně toto privilegium ze zákona náleží paní starostce). Našel jsem tu bandu bezva lidí, kteří chtějí pro město a jeho občany pracovat a podílet se na budování lepších zítřků. Rozhodně nemám pocit, že by zde úřednici byli frustrovaní, jak se po Dobříši prý nese. Na druhou stranu jsem měl i to „potěšení“ se setkal s lidmi, kteří umějí jen rámusit, intrikovat a aj pomlouvat. Ukřičených stěžovatelů tu holt máte na můj vkus víc jak Honza buchet. Ale věřím, že to je otázkou času, kdy se vše objasní, vyčistí vzduch a budou se všichni k sobě chovat slušně.

Před Vámi na úřadě několik let zastával pozici tajemníka pan Radek Řechka, setkal jste se s ním při nástupu do práce?

Ano, setkal. Známe se jednak z výše uvedené zkoušky ZOZ a jednak ze Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů. Před mým nástupem jsme se na úřadě potkali jen jednou, ale i tak mi stačil předat cenné informace a ozřejmil základní chod zdejšího úřadu. Od mého nástupu jsme prozatím jen v kontaktu mailovém.

Máte již nějaké své priority, kterým se chcete teď na úřadu věnovat?

Předně musím říci, že jsem přebral úřad, který je na výborné úrovni, co se týče IT, elektronizace, archivování spisů apod. Za to patří Radkovi velké díky. Mým cílem bude zkonsolidovat úřad především po legislativně-právní stránce. Vypadá to, že bude hodně nových směrnic, řádů a pokynů. Pracuji též na jednotném vizuálním stylu, jak se na moderní úřad sluší a patří. Bohužel budeme muset též pohřbít několik kostlivců a nedokáži odhadnout, jak „velkolepé“ pohřbívání to bude. Mým krédem je vybudovat úřad tak, aby byli spokojeni jak občané, tak zaměstnanci. A i opoziční zastupitelé. Prostě být přívětivým úřadem pro všechny. (smích)

Jaké jsou Vaše záliby mimo práci?

Mou největší zálibou je chodit do práce – zní to jako klišé, ale věřte mi, že jako léčící se workoholik to nemohu mít jinak. Takže na koníčky nezbývá mnoho času. Nicméně jsme s mojí drahou polovičkou za poslední dva roky propadli divadlu (činohrám a muzikálům). A místo sportu (i když na pivo chodím pěšky) rád o víkendech pomáhám svému dědovi na zahrádce, kde si člověk vyčistí hlavu. Představte si, že je většina lidí v šoku, když jim povím, že sena a otavy sekám ručně kosou.

Máte nějaké své životní motto, kterým se rád řídíte?

Abych pravdu řekl, přísloví, rčení a životních mouder našich předků, které rád občas využívám, je mnoho. V poslední době jsem nejednou citoval např. že „Všechno jde, když se chce, jen chcíplá koza nejde.“ nebo „Na hrubý pytel patří hrubá záplata aneb Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ V každém případě jsem velkým odpůrcem těch, kteří káží pít vodu a sami pijí víno. Jako věčný (od přírody) optimista bych zakončil výčet mým oblíbeným citátem Ralpha Smarta, že „Život je příliš krátký na to, abychom promarnili každou chvíli s lidmi, kteří nejsou věrní, podporující, milující nebo dávající.“

autor článku: Kamila Paulová a Jan Horník