Dnes je pátek 4. prosinec, svátek má Barbora.

Rozhovory

Honza Tománek startoval minulý týden na Zadarhalf Triathlonu. Jak dopadl?

přidáno: 17. 10. 2020

Letošní závodní sezóna je doslova každodenním překvapením snad pro všechny sportovce. Nikdo do poslední chvíle neví za jakých podmínek a zda se opravdu bude daný závod konat. Složitá je tak nejen příprava, ale také výběr možných startů i pro profesionála Honzu Tománka…

Honzo, letos o své účasti na jednotlivých závodech rozhoduješ většinou na poslední chvíli. Proč?

Hledání možných startů mě provází celou letošní sezónu. Situace týkající se omezení spojených se šířením koronaviru se mění každým dnem a přiznám se, že nechci zbytečně vynakládat finanční prostředky na starty, kde je vysoké riziko zrušení akce nebo omezení vstupu do země apod. Proto velmi často improvizuji a plánuji z týdne na týden.

Stejně tak tomu bylo u závodu Zadarhalf Triathlon. O své účasti jsem se rozhodl jen několik dní před jeho konáním, ale opět se vše náramně povedlo.

Přihlašovat se na závody jako handicapovaný sportovec a navíc na poslední chvíli určitě není úplně jednoduché. Jak se ti to povedlo třeba právě u posledního závodu v Zadarhalf Triathlon?

Mezi oslovením organizačního týmu a registrací k závodu proběhlo jen několik hodin, během kterých jsme s organizátory hledali společná řešení mé účasti. Zadarhalf Triathlon není závodem, který by byl z pohledu běžecké tratě vhodný pro závodníky v kategorii handcycle. Vstřícný organizační tým však operativně navrhl možnost individuální tratě běhu. S tím jsem souhlasil, ale mělo to však háček - trať rozhodně nebyla optimální a jednoduchá.

Jak si tedy absolvoval jednotlivé části Zadarhalf Triathlonu?

Plavání (1.9 km) v azurově čistém moři byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl na Zadarhalf Triathlonu startovat.

Ve vodě byla viditelnost několik desítek metrů, a navíc stále komfortní teplota okolo 20 °C. Co víc si z pohledu plavecké části přát? Vzhledem k panujícímu podzimu v České republice jsem neměl před závodem mnoho naplaváno, ale během dvou dní před startem jsem se dostal do plavecké pohody, což později potvrdil velmi dobrý plavecký výkon. Odstartoval jsem spolu s elitní kategorií mužů, po kterých následoval start elitních žen a dále tzv. rolling start dalších účastníků. Plavání tedy nebylo vyloženě kontaktní, ale pořád byl někdo vedle, což je velmi pohodové a motivující zároveň. Můj oficiální plavecký čas se zastavil na hodnotě 35:45 minuty, což s přihlédnutím na okolnosti výlezu z vody a umístěním čipové brány v prudkém kopci cca 100 metrů od vody beru jako skvělý výsledek. O čistém času plavání se mohu jen domnívat, ale pravděpodobným výkonem okolo 34 minut jsem se přiblížil osobnímu maximu, s čímž jsem velmi spokojený.

Můj support, který mi asistoval z vody, strmé stoupání se mnou doslova vylétl. V depu šlo vše podle rutinního postupu, pouze nové neoprenové botičky mě trošku potrápily, protože jsem je nemohl vůbec na mokré nohy natáhnout. Dosažený čas 6:51 minuty je můj slušný standard, ale tentokrát to mohlo být o pár desítek vteřin rychlejší.

Cyklistická trať na 90 km byla rozdělena do čtyř okruhů a byla poměrně nenápadně kopcovitá.

Asi nejvýraznější stoupání bylo v úvodním nájezdu na závodní okruh, ale poté byla trať houpavého charakteru s nastoupenými 600 výškovými metry, což určitě stojí za zmínku. Po dvoudenním najíždění trati jsem cítil, že to může být relativně rychlý závod, ale že zadarmo to určitě nebude. Nespletl jsem se! První okruh jsem rozjel trošku nadlimitní tempo, což jsem poměrně záhy ucítil a musel mírně zvolnit. Čtyři okruhy na jedné silnici nepatří zrovna k oblíbeným typům tratí, ale bavilo mě to, bylo to pestré a cyklistika mi chutnala. Kilometry rychle naskakovaly a po 2:49:48 hodinách bylo odjeto.

Druhý přechod byl trošku rozvážnější, ale zvládl jsem ho za slušné 4:21 minuty. To nejhorší totiž mělo teprve přijít.

Individuálně řešenou podobu běhu na 21.1 km jsem již zmiňoval, ale co to vlastně znamenalo?

Ne vždy jsou tratě vhodné pro jízdu na běžecké formuli, zpravidla je problémem nezpevněný povrh, kamenité pasáže, schody. V rámci Zadarhalf byla kombinace všeho, což opravdu nebylo možné. Jedinou možnou alternativou běžecké trati bylo absolvování 27 sólových okruhů okolo hotelového komplexu. Vzhledem k tomu, že často trénuji intervaly na 400metrové dráze, mi to nepřišlo tak zlé, ale v průběhu komunikace s organizačním týmem jsem se postupně dozvěděl, že je to kopcovitý okruh a v každém kole mě čekají tři retardéry. Mé nadšení ze zájmu o můj start na Zadarhalf postupně vystřídaly rozpaky. Nakonec jsem se k tomu postavil tak, že to může být dobrý trénink a ve finále to tak zlé nebylo. Zhruba 800 metrů dlouhý okruh měl podobu 150metrového sjezdu a 650metrového mírného stoupání, během kterého se přejížděly zmíněné retardéry, a tak pořád dokola. Celkem to dalo 180 výškových metrů, což by obecně šlo považovat za jeden z nejnáročnějších profilů v sérii 70.3 ironmanů. Zkrátka kvalitní trénink, ve kterém o mnoho nešlo! Po rychlé cyklistice jsem byl docela svěží a podobně jako na kole to usýpalo i na formuli, ale s postupem času byla stupňující se únava pochopitelně citelná. Přehled o ujetých okruzích jsem ztratil poměrně brzy a dál jsem se spoléhal pouze na svého garmina, který má spíše tendenci trošku celkovou vzdálenost proměřit, ale raději jsem absolvoval pravděpodobně o kolo navíc, protože jsem v cíli měl přes 21.7 km. Zadarmo to nebylo, ale vzhledem k náročnosti trati jsem s dosaženým časem 1:12:18 hodiny spokojený. Na trati jsem nenechal vše, to je pravda, ale určitě jsem se nešetřil!

Jak jsi tedy v závodu Zadarhalf Triathlon dopadl?

Numerologii vůbec nerozumím, ale datum 10. 10. 2020 mi přijde pěkné k dokončení mé jubilejní třicáté „půlky“.

Zadarhalf Triathlon jsem dokončil v celkovém součtu ve velmi rychlém čase 4:49:03 hodiny. Nakonec jsem se umístil na 29. místě v absolutním pořadí z  téměř 200 startujících sportovců bez handicapu, s čímž nelze být jinak než právem spokojený.

autor článku: redakce DA a Honza Tománek