Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Umíte správně chodit, stát nebo se zvedat ze židle? V Tělárně vám poradí, jak se každý den efektivně hýbat i bez bolesti zad.

Od loňského jara sídlí dobříšská Tělárna v nových prostorách, hned vedle areálu bývalých rukavičkářských závodů, ostrý provoz ale nové Tělárně zhatila proticovidová opatření. Naplno fungovala pouze loni v létě, než kvůli lockdownu zůstaly dveře Tělárny znovu na několik týdnů uzavřené. Zakladatel a majitel Tělárny Lukáš Rác s velkým odhodláním vyhlíží začátek podzimu a vlastníma rukama ladí poslední vychytávky cvičebního prostoru. Vytvořil například netradiční opičí dráhu, díky které budou jeho lekce ještě o něco záživnější.

Majitel Tělárny Lukáš Rác:

Jaký je rozdíl mezi klasickou tělocvičnou, fitness centrem a vaší Tělárnou?

V první řadě nepoužíváme ke cvičení stroje. Používáme hlavně volné zátěže, díky nimž se naše tělo stává strojem. Jde o určitou formu výuky pohybu, což se od klasického fitness markantně liší. Hodiny jsou vedené trenérem, tedy mnou. Sleduji, co ostatní dělají a během lekce je opravuji. Říkám, na co si dát pozor. Nechci, aby se v mojí tělocvičně někdo zranil.

Jak vznikl váš netradiční název?

Úplnou náhodou. Když jsme zakládali úplně první Tělárnu v Praze, tak jsem někdejším společníkům posílal seznam vybavení do “tělárny”. Oni se toho spontánně chytli a už ten název zůstal. Zpočátku mi to přišlo divný, ale nakonec to vnímám jako dobrý název.

Netradiční v porovnání s běžnými cvičebními prostory je ale i váš koncept, který stojí na funkčním cvičení…

Snažil jsem se to od počátku pojmout jinak. Aby lidi do Tělárny chodili nejenom cvičit, ale taky se naučit vnímat a ovládat svoje tělo. Naše cvičení není o velikosti svalů, ale o vnímání a funkčnosti celého těla. Stojí na třech pilířích - dechovém cvičení, oživení mezilopatkových svalů a celých zad a práci kyčelního kloubu. Většina lidí, když chce například něco zvednout ze země, se ohne (ohýbá záda a má propnutá kolena pozn.) a tahá všechno zády. Udělají to stejným způsobem několikrát za den a záda tím dostávají pekelně zabrat. Zejména bedra. Zatímco když jdete lehce do dřepu, vypnete hrudník, použijete kyčel, nohy a kolena, obrovsky tím šetříte záda. Takových jednoduchých vychytávek každodenních pohybů je spousta a o tom je náš funkční trénink. Nejen že si tu zacvičíte, ale naučíte se efektivně používat svoje tělo pro běžné fungování.

Máte ještě nějaký další příklad špatného pohybu, který nevědomky děláme mnohokrát za den?

Třeba zvedání ze židle. Můžeme se tupě zvednout jenom nohami a napřímit se opět přes záda, anebo si můžeme pomoct hýžďovými svaly, břišními svaly, hamstringy, a záda šetřit. Už jenom tím, jak při obyčejném stání či sezení předsouváme hlavu před hrudník, si degenerujeme krční páteř a nevědomě přepínáme bedra. Osmdesát pět procent lidí tímto způsobem i chodí. Správné držení těla je se zpevněným břichem, narovnanými zády a správná chůze je levá ruka - pravá noha a naopak. Cokoliv udělám pravou rukou, přejde spinálně do levé strany zad a přes břicho do zadní strany levého stehna. Jenomže dneska už to děláme velmi často špatně.

Jak jste se k funkčnímu cvičení dostal?

Přes vlastní zdravotní problémy. Pracoval jsem několik let jako ajťák. Počítače byly od deseti let moje vášeň a profese v jednom, ale zároveň jsem si sezením u nich a absencí jakéhokoliv pohybu totálně oddělal tělo. V sedmadvaceti letech jsem byl úplně rozebraný. Dospělo to až k tomu, že jsem měl rok zánět hrudní páteře. Začal jsem kvůli tomu chodit na rehabilitace, kde jsem se poprvé setkal s bráničním dýcháním, posilováním hlubokého stabilizačního systému neboli jádra či stabilizací pánevního dna. Tehdy mi to přišlo docela směšné - proč se mám učit nějak dýchat…? (smích). Až jsem přišel na to, že je to alfa a omega všeho, aby naše tělo dobře fungovalo. Zkuste si schválně tipnout, kolik máme na těle svalů?

Pamatuji si snad ze školy, že kolem šesti set…?

Zhruba tak. A kolik jich běžný člověk aktivně zapojuje?

Sto?

Z těch šesti set svalů zhruba osm až patnáct procent. Ty ostatní se zkracují, ochabují a v horším případě můžou i vápenatět.

Co to dělá s tělem?

Problémy typu nemoci páteře, vyhřezlé ploténky, migrény a spoustu dalších.

Kdo tedy může přijít cvičit do Tělárny?

Kdokoliv. Máme tady členy od šesti do asi padesáti let a zhruba stejný podíl mužů a žen. Nabízíme skupinové lekce, které jsou primárně o silově-kondičním cvičení, ale i hodiny ryze o fyzio cvičení. Ve všech se primárně učíme a osvojujeme si tyto tři základní principy. Když totiž chybí tenhle třístupňový základ, jakékoliv další cvičení je neefektivní. Se začátečníky, kteří k nám přijdou cvičit, trávíme první lekce tím, aby se naučili správně dýchat a hlavně aby takto dýchali automaticky, nejenom když se plně soustředí na daný cvik. Na dýchání navazujeme ovládáním lopatek a zad a prací kyčelního kloubu.

Nabízíte i individuální lekce?

Je to také možné, zájemci mě můžou kontaktovat telefonicky, mailem nebo klidně přes Facebook. Pak už pracujeme s každým jedincem podle jeho individuálních potřeb. Většinou je to zpevnění a posílení těla a ve druhé řadě redukce váhy.

Při cvičebních lekcích také využíváte netradiční pomůcky.

Hodně pracujeme s Kettlebell, což jsou takové železné koule s madlem o různých vahách a jsou skvělým cvičebním nástrojem právě pro funkční tréninky. Základní pohyb s Kettlebell se jmenuje Swing neboli „houpačka“, který propojuje již zmíněné základní principy. Díky tomu je cvičení s Kettlebell tak efektivní.

Kromě Kettlebell tady máte i pěknou opičí dráhu.

Ano, to je moje práce. Opičí dráha se postupně vyvíjí a pěkně jsem si s ní vyhrál (smích). Mám rád variabilitu, hrozně mě baví si s tréninky hrát a dělat je pokaždé jinak. Někdy jsou zaměřené víc na fyzičku, jindy na posilování, ale nikdy nejsou stejné. Myslím, že jsem nikdy během jednoho roku žádný trénink nezopakoval.

Jaké další lekce vyjma vašeho funkčního cvičení je možné v Tělárně navštívit?

Lída Osičková u nás vede lekce jógy, Gabriela Hrubá dělá kruhový trénink a Adam Kremr vede lekce boxu. Ani tyhle lekce ale nejsou o vymlácení a zničení se, nýbrž o chytrém pohybu celého těla. Mám vyhlédnuté i další lidi, kteří by tu mohli vést lekce cvičení.

Neuvažoval jste vy sám o studiu fyzioterapie?

Uvažoval, ale už mám vystudované počítače a IT, proto jsem dal přednost rekvalifikačnímu kurzu na trenéra. Pravdou je, že funkční cvičení z fyzioterapie vychází. Jeho cílem je zajistit funkcionalitu nebo oživit funkčnost. Protože žijeme tak, jak žijeme a spousta lidí stráví i polovinu dne sezením, je více než vhodné kompenzovat tenhle životní styl funkčním pohybem. Nejde přitom o nic sofistikovaného. Ty tři základní pohybové principy se učíme v prvním roce našeho života, roční děti je ovládají stoprocentně, ale postupně je bohužel špatným životním stylem ničíme.

O tom, že je špatně prosedět celé dny, netřeba spekulovat. Ale jak se díváte na sport u dětí? Neškodí si často nejen sedavým životním stylem, ale i špatným používáním těla při pohybových aktivitách?

Jsem přesvědčený, že je důležité se hýbat. Jakýkoliv pohyb je lepší než nic. Ale máte pravdu, že spousta dětí by už v pubertě potřebovala péči fyzioterapeuta. Protože většina sportů, na které je rodiče v dobré víře dají, způsobují jednostranné, a tedy nerovnoměrné zatížení těla. Fotbal, florbal, pozemní hokej, házená, tenis, basketbal, volejbal… Když je děti hrají několik let, rozhodně to pro fungování těla není dobře.

Chodí k vám cvičit i děti, aby tyto nedobré sportovní návyky kompenzovaly?

Ano, máme i cvičení pro děti. Je to hlavně o rodičích, aby si těchto věcí všímali a měli zájem o to, aby i těla jejich dětí dobře fungovala. Kompenzační cvičení samozřejmě není u dětí a mladých lidí tolik v kurzu, proto se to musí vzít jako hra.

Když byste to shrnul, proč by k vám měli lidi přijít cvičit?

Aby byli zdraví. Aby pro svoje zdraví udělali nějaké nutné minimum. Pro jaké cvičení se rozhodnou, už je na nich.

Jakou máte s Tělárnou vizi?

V první řadě musíme po koronavirové pauze stabilizovat pravidelné tréninky a obecně fungování Tělárny. Do budoucna mám představu, že náš prostor rozšíříme, propojíme se s dalšími organizacemi a začneme tady nabízet lekce bojových sportů. Ještě dál do budoucna vidím možnost rozšíření zdejších prostor o relaxační a regenerační část. Aby tady byla sauna, vířivka a prostor pro masáže. Celkově by se z Tělárny mohlo stát multifunkční sportovní centrum s rozmanitým vyžitím pod jednou střechou.

Kontakt na dobříšskou Tělárnu:

adresa: Na Zlaté stezce 1075, 263 01 Dobříš

majitel: Lukáš Rác

tel.: 777 845 353

e-mail: info@telarna.cz

web: www.telarna.cz

facebook: Tělárna