Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Říčany a Dobříš mají mnoho společného. Jsou v blízkosti metropole, a přesto blízko k lesům, rybníkům a přírodě. Obě města mají genius loci. Zvláštní přitažlivost.

Říčany se z městečka s 10 000 obyvateli na začátku 90. let přehouply přes hranici 16 000 trvale přihlášených občanů. Těch nepřihlášených jsou ve městě určitě další tisíce. Asi si říkáte: „Město roste, to je přeci dobře.“ Jenže příliv obyvatel bývá mnohem rychlejší než výstavba potřebné městské infrastruktury – školek, škol, ulic, kanalizace, ... A radnice musí dohánět. Často nemá na novou školu či opravy ulic peníze, zvyšuje se vnitřní dluh a kvalita života obyvatel klesá. A s tím rostou konflikty mezi rodáky a přistěhovalci. Ten obrázek se opakuje v celém prstenci kolem hlavního města. Odborně se tomu procesu říká suburbanizace. A velmi těžce se řeší. Podílí se na ní silní aktéři. Majitelé rozlehlých pozemků, kteří touží po jejich využití, zhodnocení a následném prodeji. Developerské společnosti, které dotáhnou projekt až k prodeji bytů či domů. A také kupci, kteří často sní o tom, že jejich život za Prahou bude životem v ráji. Často se argumentuje, že byty potřebují i děti stávajících obyvatel. Nikdo ale nespočítá, jestli výstavba nakonec skutečně přinesla místním nějaký efekt. 

Klíčovou roli v přiměřené regulaci výstavby hrají radnice, které musejí počítat, kolik je rozvoj bude stát. Říčany se tak dostaly kolem roku 2010 do výrazného zadlužení a můj vstup do politiky vlastně souvisel se snahou výstavbu přiměřeně zpomalit, sehnat zdroje pro důležité investice a zadlužení vyřešit. Spláceli jsme mnoho let hodně. „To máte přes 100 000 Kč denně. O sobotách, o nedělích, o Vánocích,“ říkával jsem. Zároveň jsme hledali cesty, jak prostřednictvím územního plánu výstavbu zpomalit. Utnuli jsme debatu o jakémkoli rozšiřování nových ploch, byť vlivných zájemců byla spousta. Nicméně územní plán je živý dokument a změny ve vedení radnic po čtyřech letech mohou vést k rozšíření výstavby. Volby naše uskupení Klidné město vyhrávalo v Říčanech drtivě (2010 přes 40 %, 2014 přes 50 %, 2018 také přes 50 %).

Obecně na zastupitelstvech není větší vřava, větší tlak a větší vyjednávání než o otázkách územního plánu. Hlasování o územním plánu jsou vždy plná emocí a skrytých vlivů a zájmů. My jsme měli sílu na výrazné kroky v územním plánování, ale přesto jsme sáhli v roce 2016 k referendu, které by zavázalo i budoucí zastupitele, aby nemohli město rozšířit nad úroveň konkrétního počtu obyvatel. Referendum bylo spojené s krajskými volbami. Předcházela mu několikaměsíční kampaň obou táborů. Těch, kteří rozuměli důvodům, proč město nerozšiřovat nad únosnou mez. I těch, kteří reprezentovali zájmy vlivných skupin. Schovali se pod argument, že územní plán patří do rukou zastupitelů, protože obyčejní lidé nedokážou tuhle problematiku zcela pochopit.

Výsledky byly nakonec velmi těsné. Aby bylo referendum závazné, je potřeba účasti alespoň 35 % voličů. Nám scházelo pouhých 157 hlasů. Hlasování se účastnilo 3 764 voličů, z nichž se pro omezení výstavby vyslovilo 88 %. Na základě takového mandátu jsme přesto připravili úpravy územního plánu, které výstavbu etapizují podle rozvoje městské infrastruktury. Včetně zeleně kolem města, aby bylo kam chodit na houby. Nicméně hlasování v zastupitelstvu o etapizaci územního plánu probíhalo v roce 2018 velmi těsně a bylo příčinou hlubokých neshod napříč politickým spektrem. Dotklo se i atmosféry uvnitř mého uskupení, které se rozštěpilo. Nejrůznější stavební záměry byly v zákulisí. Štěpení bylo jedním z důvodů, proč jsem se starostováním v Říčanech skončil. Územní plán mohou ovlivnit nejen volby, ale také zastupitelské počty a změny postojů. Referendum je cestou, jak politikům dát mantinely pro jejich rozhodování. Voliči mohou mnohem více než jen vybírat jména svých zástupců. Tak svou šanci na názor využijte. Máte právo říct: „Ano i ne.“