Dnes je úterý 16. červenec, svátek má Luboš.

Z našeho města
Menubox
Restbox

Dobříšský hostinec Na Knížecí byl důležitou stanicí na poštovní trati

přidáno: 13. 01. 2019

Hoteliérská rodina Heinzů vytvářela skoro sto let v Dobříši tradici kvalitního stravování a ubytování. Nejdříve si od rodu Colloredo-Mannsfeld pronajímali významný hotel Na Knížecí, poté koncem devatenáctého století přesídlili do vlastního hotelu. Proč se stal hotel Na Knížecí tak moc vyhlášeným nejen pohostinským místem?

Místo, kde dříve stával hotel „Na Knížecí“, měl dlouhou a pestrou historii. Budova nejdříve vznikla jako léno dobříšského hradu. Pozdější takzvaný Patočkovský dvůr, který stál na tomto místě, se v roce 1718 uvádí již jako pustý, kdy ho odkupuje tehdejší majitel Dobříše, rod Mannsfeldů. Při dvoru byla zřízena flusárna (výroba třísloviny na úpravu kůže), kterou měl od roku 1738 v užívání žid Jakub Löbl. Ještě předtím si dvůr pronajímala židovská obec, aby zde zřídila první židovskou školu. Později flusárnu převzali bratři Mojžíš a Lazar Majerové, kteří zde zřídili vinopalnu a stali se zakladateli rybníku Permánek na Dukelském náměstí. Dne 24. dubna 1773 koupila dvůr a dům od dobříšského panství Anna Marie Svobodová, manželka dobříšského „foštmistra“ Jana Josefa Svobody. Bývalé stavení Patočkovského dvora dala zbořit a nechala zde vystavět nový honosný přízemní dům, jenž obdržel čp. 78. Ovšem již 10. srpna 1785 nemovitost prodala opět dobříšskému panství. V tomto domě pak byl zřízen proslulý „panský hostinec“, odtud zvaný „Na Knížecí“. Během sílící dopravy povozů z Prahy se majitelé rozhodli mezi lety 1832 - 1837 rozšířit  hospodu o další patro a celkově navýšit ubytovací kapacitu.

Vnitřní prostor hostince Na Knížecí

Díky zvětšení prostoru mohla být v roce 1835 v Dobříši zřízena nová poštovní stanice, její úřadovny byly umístněny v levé části přízemí hostince Na Knížecí. Dne 2. srpna 1840 byla v Dobříši otevřena výprava zásilek pošty povozné. V roce 1837 byl čerstvě přestavěný hostinec pronajat Antonínu Heinzovi. Když se v roce 1845 utvořily dvě dostavníkové společnosti, jejichž členem byl i Antonín Heinz, musel v hotelu vydržovat vždy tři páry čerstvých koní. V roce 1854 bylo pražským poštovním ředitelstvím schváleno ustavení „Dopravníkové společnosti“ na trati Praha – České Budějovice. Jízdu mezi Prahou a Dobříší obstarával Václav Vališ, nájemce hostince „Zlatá Husa“ v Praze, na trati Dobříš – Chraštice Antonín Heinz, hostinský v Dobříši, jenž také tedy dodával přípřeže na trati Dobříš – Mníšek, a který byl roku 1856 přijat za společníka „Příbramské dopravní společnosti“. Význam státní silnice dobříšské velmi utrpěl v roce 1862, kdy začala fungovat vlaková doprava na trase Praha – Zdice – Plzeň, čímž bylo docíleno kratšího spojení s Prahou přes Řevnice. Roku 1868 byla vystavěna další dráha na trase Vídeň – České Budějovice – Protivín – Plzeň. Na to dostavníkové společnosti reagovaly ustanovením trasy Praha – Dobříš – Písek – Vodňany – Prachatice, i mezi ně byl Heinz přijat za společníka. Dostavníkové vozy měly 14 sedadel a každý byl tažen dvěma páry koní.

Pohostinství se stalo velmi vyhlášeným

Hostinský Heinz se všemi silami věnoval svému podniku. Hostinec Na Knížecí se tak stal důležitou stanicí na poštovní trati Praha – Dobříš – Písek a vyhlášeným místem pohostinským. Po roce 1875, po zprovoznění nové dráhy Rakovnicko – Protivínské, většina dopravníkových spojů zanikla, ale doprava mezi Prahou a Dobříší a do Příbrami byla díky neexistující železniční trati Heinzem stále udržována. Mohl si to dovolit, protože po smrti Václava Vališe, se v roce 1871 stal ředitelem celé dopravní společnosti. Do Prahy se jezdilo v neděli, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, do Příbrami denně. Dne 16. května 1872 bylo v Dobříši nově otevřeno telegrafické spojení s Prahou a Příbramí, čímž se velmi ulehčila komunikace místním, tak i cestujícím. V těch dobách byly místnosti hostince Na Knížecí stále plné hostů i cestujících. Dvůr a prostranství před hostincem byly zaplněny všemi druhy tehdy používaných povozů. Mezi nimi poštovní dostavníky, expresní diligence, panské a městské kočáry, vesnické bryčky a jiné dopravní prostředky. Ve stájích bylo stále plno koní jak majitele, tak i cizích, zejména formanů.

Rodina Henz se hotelu Na Knížecí vzdala

Po smrti Antonína Heinze 11. května 1881 se ujal hospodaření v hostinci jeho syn František, jenž jej vedl se svou matkou Aloisií. Do nájmu si ještě přibrali sousední hostinec „U Bílého lva“, který nechali upravit zvětšením hostinského lokálu. Při obou hostincích byly zřízeny hostinské zahrady. Na Knížecí nechali upravit taneční sál, hostinské pokoje a lokály. Zde měly četné dobříšské spolky své spolkové místnosti, byly zde pořádány skvělé plesy, divadla, přednášky, schůze a zábavy různého druhu. V osmdesátých letech devatenáctého století se v Dobříši začali objevovat první pražští cyklisté na vysokých kolech, později motocyklisté a automobilisté. František Heinz bystře vystihl, kam bude do budoucna směřovat hostinská živnost, jež tehdy na mnoha jiných místech klesala, protože byl udržován standard jako před půl stoletím. V té době hostinec Na Knížecí, doposud malý venkovský hotel, proměnil v místo, kam směřovali všichni, kdo na Dobříš zavítali. Heinz tak začal uvažovat o vlastní živnosti nevázánou nájemní smlouvou. V roce 1907 po neshodách s majitelem hotelu Na Knížecí, dobříšským panstvím, trvale přesídlil do svého hotelu v čp. 37. Po odchodu Heinzů pronajímalo dobříšské panství hotel dobříšským spolkům, v sále cvičili sokolové. Pořádaly se zde plesy, divadla, přednášky, výstavy, schůze a zábavy všeho druhu. V zahradě hotelu byly velmi navštěvované letní zábavy a koncerty. Dlouhou řadu let se hotelu lidově říkalo „Liďák“. Toto pojmenování vzniklo z toho, že si hotel od 21. května 1919 pronajala organizace Sociálně demokratické strany dělnické v Dobříši. Převzetí hotelu touto organizací proběhlo 1. července 1919. Ihned po převzetí byl název hotelu změněn na „Lidový dům“. Plechová písmena tohoto názvu byla umístněna na střeše budovy. Po roztržce v sociálně demokratické straně dělnické v roce 1922 byla správa nad „Lidovým domem“ v dubnu roku 1923 likvidována. Přesto zmíněný nápis na budově zůstal ještě několik následujících let.

Třicátá léta

Po roce 1925, kdy se začala ve větší míře vzmáhat autobusová doprava, vrátil se hostinec k původnímu zaměření jako zájezdní hostinec. Po několik následujících let byla před hotelem autobusová zastávka ve směru od Prahy do Příbrami. V roce 1938 byl vnitřek hotelu a sál přeměněn na ubytovnu pro uprchlíky ze Sudet. Po druhé světové válce jeho důležitost upadala a přestával být užíván jako hotel. Spolkové místnosti zde však zůstaly, ale restaurace v přízemí byla koncem listopadu 1949 zrušena. Místo ní zde byla zřízena autobusová čekárna a holičství. V prvním patře se usídlil Svazarm a Pionýr, z pokojů byly vybudovány klubovny jednotlivých oddílů. V roce 1960 byly v budově umístěny kanceláře ČSAD. V malém přístavku vedle barokní brány, kde předtím bylo řeznictví, byla otevřena opravna motocyklů.

Místo tehdejší budovy je v současnosti park

Během následujících let začal objekt bez potřebné údržby chátrat. Oprava by si podle tehdejších radních vyžádala značných prostředků, a tak bylo rozhodnuto o stržení stavby i s přilehlými budovami. Na jeho místě se počítalo s výstavbou moderního hotelu, ke které však nikdy nedošlo. Po roce 1970 byl na místě někdejšího hotelu vytvořen park a jsou zde umístěny památníky obětem 1. a 2. světové války.            

A jak to pokračovalo s rodinou Heinz a jeho hotelem? To se dozvíte v dalším článku.

autor článku: Petr Kadlec