Dnes je sobota 23. březen, svátek má Ivona,
je Světový den meteorologie.

Z našeho města
Menubox
Restbox

Jak se Vánoce slavily před více než sto lety?

přidáno: 24. 12. 2018

Vánoce byly vždy plné pověr a pranostik, kterými si lidé řídili mnohdy až do poloviny dvacátého století. Jak se Vánoce slavily před více než sto třiceti lety a jaké tradice lidé nemohli během svátků opomenout?

V Rožmitále věřili, že „Je-li světlé jitřní, budou tmavé stodoly“, tak jako u nás „Šeré Vánoce, tmavé stodoly“ a nebo „Zelené Vánoce, bílé Velikonoce“, „Světlá koleda, tmavá stodola, tmavá koleda, světlá stodola“. Půlnoc o Vánocích vždy byla a bude nejposvátnější. Věřilo se, že v době kdy byla dvanáctá, každý, kdo si ze studně nabral čistou vodu, pochutnal si na víně, ale jakmile dvanáctá odbila, změnilo se opět na vodu. Také se věřilo, že o půlnoci mohla zvířata mluvit. Jenže to mělo háček, pokud jste se jich na něco zeptali, zjistili jste, co si o vás opravdu myslí. Nikdo proto většinou nezjišťoval zda tomu tak je, protože nikdo pravdu slyšet nechtěl. Znalci vánočního čarování často již v této době varovali, že se nemá pomocí pověr předpovídat budoucnost, protože to málokdy vedlo k něčemu dobrému. Lze to uvést i na příkladu, který se měl stát v druhé polovině devatenáctého století v Novém Kníně. Jedna zdejší dívka chtěla zjistit, koho si vezme, a tak se rozhodla použít jednu vánoční pověru. O půlnoci Štědrého večera prostřela na stůl pro dva, jen nože nedala. Začala se modlit za darování milého. Z ničeho nic někdo zaklepal na dveře, a když dívka otevřela, stál před nimi mladík. Moc toho nenamluvil, ale byl zkřehlý zimou, takže jej pozvala dál a on s ní o půlnoci povečeřel. Použil k tomu svůj nůž, když odcházel, tak jej tam zapomněl. Dívka následně sklidila ze stolu a šla spát. Následujícího roku se za ní vracel až si nakonec i vzala. Po dalších několik let spolu šťastně žili, ale jednoho večera cosi hledala, když tu objevila v látce zabalený nůž, který její manžel u ní kdysi nechal. Zvedla ho a řekla „Hleď muži, to je ten nůž, co jsi u mě tenkrát zapomněl!“ Muž se však z ničeho nic strašlivě rozhněval s tím, že si ho k sobě díky tomu noži přičarovala, popadl ho a probodl ji s ním. Tak svého času pravila jistá Anna Holinová z Knína.

I po Štědrém dnu setrvávaly tradice

I na další sváteční dny se držely různé pověry, např. 25. prosince se věřilo, že když šla holka v poledne z kostela, dávala pozor, který mužský se k ní nejdříve na pravou stranu obrátí, takový muž ji pak měl do svatby dovést. O 26. prosinci chodili koledníci, pro které byly přichystány žemle, koláče, jablka a ořechy, krejcary a chléb. K posledním vánočním svátkům se počítal 28. prosinec, kterému se říkalo Mláďátka, kdy se dávalo pozor na mlhu, protože pokud se ukázala ráno, umřelo nějaké dítě, pokud se ukázala v poledne, zemřel nějaký člověk ve středních letech a pokud večer, zemřel nějaký stařec. Na Silvestra 31. prosince se již tenkrát zapíjely trampoty roku minulého a vítal se Nový rok s věčně zelenou nadějí na lepší časy. I tento den je část věšteb, lilo se opět olovo, vosk a děvčata chodila poslouchat pod okna. Když některá uslyšela, že v rozhovoru zazněla nějaká živnost, tak za takového muže se pak měla provdat.     

Jak to probíhá v současnosti?

Samozřejmě bychom mohli pokračovat, ale patří ještě vlastně vánoční pověrčivost či kouzlení do současných Vánoc? Těžko říci, ale je jisté, že mnoho těchto tradic přetrvává i dnes. Co však je o Vánocích nejdůležitější, je hlavně pohoda a klid. Stres do nich nepatří, někdy je nejlepší si užít volných dnů, čas s rodinou a pokud chcete, můžete si sami pár těch pověr  zkusit.

autor článku: Petr Kadlec