Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

hudební festival Dobříš

Prodej tabáku v Dobříši za první světové války

přidáno: 12. 11. 2018

Kouření tabáku samozřejmě platilo před válkou za stejnou neřest jako dnes, a proto také vyrostlo mnoho místních prodejen, které se na tabák specializovali. Je však zajímavé, že kromě centrálního skladu tabáku, který se nacházel v dnešním rohovém krámě „u Honzíků“, kde je dnes zlatnictví, byly v době války ještě tři prodejny, přičemž dvě vlastnili místní Židé. Tedy pan Hermann a pan Gans, který však musel narukovat do války a prodej proto obstarávala jeho žena.

Tabák byl ve válečné době stabilně nedostatkovým zbožím, protože se většinou dovážel ze zahraničí. Existovala samozřejmě i produkce pěstovaná v Evropě, ale té nikdy nebylo tolik, aby stačila zásobit hladový trh. Jedna z nejbližších továren na přípravu tabáku se nacházela v Písku. Pokud někdo v Dobříši vyslovil během Velké války slovo tabák, každý se jak švihnutím kouzelného proutku obrátil s otázkou: „Kde ho mají?“ A pokud dotyčný udal místo, kdekdo utíkal, starý mladý, muži i ženy, mládenci i staří dědečkové. Nikdy ani o mouku a chleba se v Dobříši nesvedly takové bitky jako o tabák. Místní městská rada se pokusila těmto rvačkám zamezit a zakázala prodej tabáku ženám a chlapcům pod 16 let. Jenže ani starší páni se nechovali zrovna vzorně a minimálně slovní výhružky se objevovaly stále. Zatímco se postupně dařilo vyrušit fronty na jiné komodity vydáváním potravinových lístků, na tabák žádné na začátku války neexistovaly. Volalo se tedy alespoň po zavedení legitimací, na které by se tabák vydával. Zatím však kolemjdoucí musel sledovat, jak se lidé ve frontách hádají, strkají se a jinak se častují až do té míry, že musel být zavolán strážník.

Hlavní obchod tabáku na kraji Pražské ulice v r. 1915. Ve frontě před obchodem stojí mnoho haličských uprchlíků 

Přednost dostávala samozřejmě fronta, takže tabák se postupem dalších válečných let nedal skoro sehnat. To však nestačilo a mnoho vojáků v této době žádalo příbuzné doma, jestli by jim neposlali kromě peněz i nějaký tabák. Protože bylo i mnoho vojáků, kteří sice nekouřili, ale mohli tuto komoditu směnit třeba za jídlo. Náruživý kuřáci si však všelijak vypomáhali. Kouřil se sušený jetel, mařinka vonná, listy kopytníku, listy ostružníku a jiné věci. Jistý místní lesní dělník rozřezal do dýmky dokonce i pytlík od tabáku z měchuřiny. Nemusíme tady zdůrazňovat, že mu po vykouření zrovna dobře nebylo. Jednou se stalo, že se rozhlásilo, že do jisté trafiky přišel tabák. Dělník U., který nemohl tabák nakoupit před odchodem do práce, napsal otci na dveře upozornění, aby nezapomněl „TABÁK“. Jeho otec si papíru všimnul a pro tabák došel, ale když se vrátil zjistil, že před bytem stojí zástup lidí, kteří čekali až začne prodej tabáku. Musel jim pak dlouho vysvětlovat, o co šlo a že žádný tabák na prodej nemá.

V Dobříši byla i určitá sorta lidí, kteří zřejmě neměli, co jiného na práci, a tak jednoduše okupovali okolí trafiky po celý den, dokud trafikant neohlásil, že již žádný tabák nemá. Většinou utvořili takovou partu, která vytrvale bránila ostatním se k trafice dostat. Načež se chlubili, že takto získali až pět dávek tabáku, zatímco mnozí díky tomu neměli nic. To, že probíhaly v Dobříši i černé obchody s tabákem, se nemusím ani zmiňovat. V lednu r. 1918 bylo finanční stráží v jednom z místních hostinců např. zabaveno kuřivo za 4 tisíce, které bylo následně předáno tabáčníkovi Hermannovi. 

V pozadí obchod paní Gansové

Místní tabáky však byly i v r. 1918 nadále zásobovány z normálních dodávek. Jenže obrovský zájem o nedostatkový tabák stál život místního starce. Stalo se tak 26. 2. u prodejny tabáku paní Věry Gansové, který se nacházel přímo naproti Prokopově zahradě na Malé straně. Tento dům je v současnosti opuštěný, ale starý krám je zde stále patrný. Paní Gansová nakonec vedla hlavní sklad tabáku. Stalo se tak, protože nejspíš byl původní sklad přesunut z důvodu nekalých praktik majitele. Ve frontě, která čekala na začátek prodeje tabáku stál i pan Hacaperka, již starší pán. Když se konečně začal tabák prodávat, natlačil se houf lidí tak silně dopředu, že pan Hacaperka zmizel. Sice začal volat o pomoc, ale tlak byl tak silný, že když se přihlížejícím konečně podařilo pána vytáhnout, už prakticky nedýchal a zakrátko zemřel. Bohužel tato smutná zpráva byla i to poslední, co se v dobovém tisku o tabáku psalo. Je jasné, že se nadále prodával načerno až do konce války, po které se zásobování postupně zlepšovalo a v r. 1919 se již mnoho kuřáků mohlo vrátit ke své neřesti. I po válce byly trafiky nadlouho spojené s válkou, staly se totiž jedinou živností místních válečných invalidů. Podobné dřevěné trafiky stávaly u zámku na náměstí Svobody, na kraji Komenského náměstí, na Mírovém náměstí u dnešní České spořitelny a v Mostecké ulici na Malé straně.

autor článku: Petr Kadlec