Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

hudební festival Dobříš

Třicet let poté a kam vlastně směřujeme

přidáno: 23. 01. 2023

Vážení čtenáři internetové stránky Dobříšsko aktuálně. Předkládám vám drobnou úvahu, místy ve formě tezí, se širším záběrem hodným odborné sociologické či historické studie. Proto si nekladu za cíl kompletní analýzu a zhodnocení. Spíš ve své tradici podnětných článků doufám, že v některých z vás vyvolá nápady pro doplnění, diskuzi či další články, aby se náročné téma naplnilo ucelenějšími a objektivnějšími stanovisky.

S koncem roku 2022 jsme dospěli i v Dobříši k výročí, které se vlastně téměř neoslavuje a přitom jde o jediný den roku, kdy skoro všichni občané České republiky (ČR) oslavují. Před třiceti lety, 31. prosince 1992, zaniklo Československo a 1. ledna 1993 byla vytvořena Česká republika. Československo nepřečkalo dlouho změnu politického systému v roce 1989. Předtím tu od roku 1918 existovalo s přestávkou 1938 – 1945 s různými doplňujícími názvy a různou formou společenského zřízení.

O založení Československa se zasloužila generace zakladatelů, o jeho obnovu za 2. světové války generace obnovitelů a logicky vzato o jeho rozdělení generace slovenských a českých likvidátorů. Jejich velké ego, úzké mocenské zájmy a cíle a vzájemná nevraživost byly zřejmě tak zásadní, že se pouze chtěli zmocnit byť menšího zdroje působnosti. Konkrétní jména lze najít v historických publikacích, někteří z nich jsou dodnes možná v různých státních či jiných funkcích.

Konají-li se oficiální vzpomínkové akce na Československo, je to zčásti poněkud pokrytecké, účastní-li se na tom lidé, kteří jej pomáhali likvidovat i s ohledem na desetitisíce lidí, kteří bojovali a položili životy za Československo a nikoliv jen za Česko nebo za Slovensko.

S Československem byla úspěšně zlikvidována i ve světě známá a osvědčená mezinárodně politická a obchodní značka Czechoslovakia. V roce 1993 byla standardizována a od roku 2016 uvedena v seznamech členských zemí OSN značka pro Českou republiku (ČR) - Czechia.

Zánik Československa se uskutečnil sice legálně, ale bez referenda, přesto, že mnozí občané jeho prostřednictvím očekávali naplnění proklamované demokracie. Pozitivní na této změně však bylo, že se rozdělení uskutečnilo klidným, nekonfliktním způsobem, což se nezdařilo při rozdělení Jugoslávie (SFRJ) či SSSR. Tzv. zbytkový stát Česká republika se potom vydal v určitých rozpacích k přelomu století a do 21. století.

Po tradičně bouřlivém Silvestru se prostě lidé probudili do jiného státu. Mnohým to trvalo déle, než fyzické vystřízlivění z celonočního bolehlavu. Také dopady této změny byly pro mnohé z nich dlouhodobější a bolestivější. Jiní, především tehdejší politici a lobbisté, měli možná určité představy, co bude následovat, ale podávali to občanům spíš po malých dávkách, aby je lidé nevynesli dřív, než uschovají své již nezvonící klíče. Jedním z následných nutných, ale nepříjemných opatření bylo, že lidé žijící na území ČR, museli najednou prokazovat, že jsou občany, kteří se tu narodili. Jedině tak následně obdrželi občanství a doklady, například i cestovní pas. Je známý příběh již zemřelého bývalého disidenta a novináře Petra Uhla, který se na protest stal nejdříve občanem Slovenska.

Za následujících 30 let se nová republika v mnohém zásadně a pozitivně změnila a týká se to i města Dobříše. Přesto se nepodařilo vyřešit řadu problémů a objevují se i nové, odpovídající proklamovaným politickým změnám a orientaci malého státu v integrovaném, globalizovaném a lobbistickém světě kapitalismu přelomu 20. a 21. století.

Pohlednice ČR, autor Antonín Javora, bez data tisku, Jako Zlín

Připomenu některé pozitivní i negativní z nich v neuspořádaném pořadí. Je to opět na komplexnější zhodnocení a případnou hlubší diskuzi:

  • Ústava vznikajícího státu České republiky byla přijata již 16. prosince 1992. Občasné diskuze okolo její výraznější úpravy vyznívají s ohledem na momentální zájmy snaživých politických a lobbistických subjektů a jejich představitelů.
  • Co přivítali občané české republiky zřejmě nejdříve po roce 1989, byla možnost bezproblémového vycestování přes hranice na Západ a do světa. Zejména mladé lidi oslovily možnosti studia v zahraničí a prohlubování znalostí cizích jazyků, především angličtiny.
  • Od roku 2013 probíhá v pětiletých cyklech přímá volba prezidenta republiky, která umožňuje ambiciózním politikům konkurovat hlavní politické linii státu.
  • Zahraniční politika České republiky je zapojena jednoznačně v linii Západu, politické a ekonomické Evropské unie (EU) a vojenskopolitické Organizace Severoatlantického paktu (NATO). Vládními reprezentanty je výrazně ideologicky prezentována, což i ve srovnání s okolními státy jako SRN či Maďarsko, nemusí být zcela v souladu se zájmy všech občanů ČR, například v souvislosti se zapojováním do tzv. vojenských misí, z nichž některé nejsou v souladu s mandátem Organizace spojených národů (OSN).
  • Závažný byl způsob provedení ekonomicko-sociálních transformačních změn, zejména velké a malé privatizace či restituce. Došlo k velkým majetkovým přesunům, zřejmě k největším od třicetileté války a k odlivu značného státního majetku a výrobních prostředků do zahraničí, k jeho levnému výprodeji, rozdání a k rozkrádání. Ne nadarmo se neoficiálně hodnotí 90. léta jako „divoká“. Navíc v době, kdy teoreticky měly přicházet do státního rozpočtu podstatné finanční prostředky, vznikají nevyrovnané státní rozpočty a postupné zadlužování státu, lokalit a některých občanů. Dluhy vrcholí v době tzv. kovidové epidemie a válečného konfliktu Ruské federace (RF) vůči Ukrajině. Nová měna, ekonomická transformace či proces kuponové knížky, přinesly pár podnikatelů a podnikavcům přístup k ohromným majetkům a většině zúčastněných nějaké ty drobné.
  • Neustávající projevy korupce na mnohých společenských a politických úrovních a odvětvích diskreditují proklamovaný demokratický společenský systém a zpochybňují možnosti jeho reformovatelnosti. V roce 2022 se korupce objevila dokonce i na úrovni vedení EU.
  • Ekonomické změny přinesly hospodářskou a sociální diferenci jednotlivých regionů ČR, zejména výrazný rozvoj Prahy a zaostávání severních pohraničních regionů Čech, Moravy a Slezska. Rušení zastaralých výrobních odvětví a firem, zrušení povinnosti pracovního začlenění, rušení podnikových ubytoven a neschopnost mnohých lidí uspět v individuální kapitalistické soutěži přispělo k dosud nevídanému jevu - k vytvoření řady chudinských ghett (např. v Karlovarském, Ústeckém a Moravsko-slezském kraji), k projevům sociálního vyloučení a k dříve nevídanému bezdomovectví.
  • Projevy kovidové epidemie po roce 2019, reakce EU a ČR na válku RF proti Ukrajině přinesly výraznější ekonomickou, energetickou a sociální krizi nejen v ČR. Pomoc státu občanům je opožděná a jen dále zvýrazňuje dluhy předchozích vlád. Populistická politika léta vládnoucích politických stran, hnutí a koalic při formálním odsuzování populismu přinesla postupné a výrazné zvyšování státního dluhu.
  • Zadlužení státu dosáhlo téměř 50 procent HDP a z toho plynoucí další nejasné perspektivy s ohledem na povinné mandatorní výdaje státu. Kdy dostihneme ostatní zadlužené evropské premianty a co bude potom? Směřuje ohromný nárůst inflace v roce 2022 k výraznému znehodnocení měny až do podobny neoficiální, ale faktické měnové reformy? Veškerá pomoc státu občanům jde v podstatě na dluh současných a budoucích generací. Pokud se mají dále přerozdělovat zákonně stanovené mandatorní výdaje a začít konečně umořovat hrozivý dluh, je třeba vybrat více peněz tam, kde tyto prostředky jsou.
  • Současná inflace, v listopadu 2022 odhadována přes 16 %, jednoznačně přispěje ke snižování životní úrovně a kupní síly většiny obyvatel, zejména nižší a části střední třídy, především nízko příjmových důchodců a mladých rodin s dětmi. Krize zřejmě dále postihne či oslabí nejnižší a střední třídu a možná se dotkne i konzumního charakteru společnosti. Může přispět k výraznému poklesu důvěry obyvatelstva nejen vůči faktické vládní garnituře, ale i vůči letitému systému a k možnosti jeho funkční reformovatelnosti.
  • Desetiletí uskutečňovaná extrémní rozdílnost v  odměňování za vykonanou práci též přineslo výrazné majetkové rozvrstvení, přičemž současná krize vytváří již vrstvu obyvatel neschopných přežít bez pomoci státu či soukromých charitativních subjektů. Řadě občanů, ochotných pracovat, se však nevyplatí pracovat za oficiální nejnižší mzdu. Za normální či přirozené se v této společnosti 21. století bohužel považují pojmy jako chudí, bezdomovci, charita
  • Zemědělství se diferencovalo majetkově a velikostí podnikatelských subjektů. V souvislosti s otevřením hranic a integrací v rámci EU se výrazně zvýšil dovoz této komodity a české zemědělství obtížně vyrovnává s podmínkami a dotacemi ostatních produktivních zemědělských států. Překupnické praktiky se zemědělskými produkty a s energiemi s podílem zahraničních firem jsou možná důvodem k výraznému zvyšování spotřebních cen zemědělských produktů na pultech v ČR. Proklamované stejné zboží má občas jinou kvalitu v ČR než na Západu.
  • S ohledem na zřejmé klimatické změny jsou nadále aktuální opatření v oblasti životního prostředí a pro zajištění udržitelnosti života na Zemi, včetně lidí. Toxické ovzduší ze zastaralých výrobních zdrojů se snížilo, ale vystřídal jej výrazný nárůst exhalací z automobilové dopravy. Plodná a úrodná zemědělsky využitelná půda průběžně ubývá a je úspěšně zabetonovávána montovnami, sklady a stavbami na tzv. zelené louce.
  • Formálně bohatší a barevnější rozvrstvení politických stran a hnutí přispělo ke vzniku účelových politických subjektů založených na podnikatelských zdrojích. Pojem politika je však mnohdy chápán jako podnikatelské investice nikoli prioritně jako faktická služba občanům. K deformaci obsahu politiky přispívá i dosud důsledně nekontrolovatelný lobbismus.
  • K charakteristickým vnitropolitickým jevům patří též postupné snižování počtu občanů účastnících se jednotlivých volebních klání, jež třeba v případě voleb senátorů dosahuje mnohde hluboko pod 50 procent, což je sice legální, ale nikterak legitimní.
  • Oproti některým jiným vyspělým státům západní Evropy mají zdejší odbory, odborové hnutí a jeho představitelé málo efektivní roli, jež by odpovídala podílu zaměstnanců na celkovém počtu produktivních a podnikajících osob.
  • Absence faktické bytové politiky státu s ohledem na vývoj cen a úroveň tzv. spotřebního koše vedla k tomu, že 30 let po vzniku ČR je pro mnohé mladé lidi a mladé rodiny obtížné pořídit si úměrné bydlení. 2/3 občanů nepobírá ani průměrný plat a mnozí tak nedosáhnou na poskytnutí hypotéky, případně by ji spláceli až dvě generace!
  • V posledních třiceti letech je zřetelný vzestup společenské a ekonomické role žen a genderové problematiky i v české společnosti.
  • Úhrnná plodnost, tj. počet dětí, které přivede žena za život na svět, v posledním desetiletí vzrostla na 1,83. Celkově se snížil počet občanských sňatků, vzrostl počet církevních sňatků. Natalita českého obyvatelstva zřejmě klesla a mírný růst počtu obyvatel zřejmě zajišťuje porodnost přistěhovalců a migrace.
  • Zhoršení bezpečnostní a sociální situace ve světě se projevila migračními vlnami politických ale i ekonomických migrantů, zejména v letech 2014 a 2015 a v roce 2022 v důsledku války RF proti Ukrajině. Hraniční státy EU nejsou zatím většinou schopné zabezpečovat dostačující funkci vnějších hranic před jednotlivými migračními vlnami.
  • Lékařská péče se diferencovala na státní a soukromou. Negativní projevy souvisejí například s obtížným krytím nákladů na pojištěnce mnoha pojišťovnami, s nedostatečným počtem některých kategorií lékařů a zubařů, především v pohraničních regionech. Nevyřešeným problémem jsou však i případy zneužívání některých pacientů neodůvodněnými požadavky na lékaře. Finanční pokrývání lékařských služeb oslabuje i poskytování tzv. nevymáhatelné péče.
  • Jako velký problém se rýsuje léta neřešená důchodová reforma. Několikrát opakovaná valorizace důchodů je jen flikováním a důchodový fond bude brzy v neudržitelném mínusu, což může krátkodobě oddálit snad jen další zadlužování.
  • Také  v ČR se sdělovací prostředky postupně majetkově a informačně transformovaly na veřejnoprávní a soukromá média. Mnohá jsou celkem informačně objektivní, ale vyskytují se i lobbisticky založená média, z jejichž činnosti je zřejmý majitel a cílená informační politika, například provládní, opoziční či jinak skupinová. Takto výběrově a s dvojím metrem je někdy chápán i boj s dezinformacemi. Klasická papírová periodika deníků politických stran 20. století byla nahrazena vlastnictvím periodik mediálními magnáty a zúžením tzv. nezávislých papírových novin na deník Právo.
  • Ohromný rozvoj zaznamenalo zavedení a užívání počítačové techniky, mobilních telefonů, Internetu a elektronických sociálních sítí. Lidé se dnes doslova topí v informačních zdrojích, jen je pro mnohé obtížné rozlišit jejich identitu, hodnověrnost, cílenost a dezinformační ráz.
  • Možná to mladší generace tak nepociťuje, ale jako příslušník starší generace, domnívám se jazykově alespoň nezbytně vybavený, zaznamenávám ve vymezeném období výraznou, ale mnohdy zbytečnou  anglikanizaci českého jazyka. V češtině a ve společnosti dochází též k projevům vyprazdňování a k novému formování dosud ustálených pojmů, například slovo pirát = námořní lupič a vrah.
  • Produkce knih se též stala zbožím, náklady výrazně poklesly, ceny nadále výrazně stoupají. Na přeplněných knižních pultech je zřejmé, že je více spisovatelů než čtenářů. Produkty memoárové literatura a faktu se občas dostávají do problémů, neboť některé jsou na hraně zákona, neboť propagují či oslavující evidentně negativní témata a osoby spjaté s nacismem. Zejména mladší generace využívá tzv. elektronické knihy.
  • Ateisté a někteří nekonfesní občané registrují přinejmenším s nedůvěrou realizaci a naplňování církevních restitucí a nárůst církevních aktivit, které překračují a zaplňují církevní ideologií občanský prostor. Část církevních kruhů usiluje i přes neúměrně vysoké restituce a vyrovnání se státem o získání dalšího majetku státu či komunit soudní cestou.
  • Možná, že zejména generace mládeže a lidi do 30 let považují vývoj ve vymezeném období za zcela samozřejmý, správný a jedině možný. Není to i tím, že většinou nemají možnost věrohodně srovnávat či ani nemají zájem ohlížet se zpět? Ale výrazné zhoršení současné celosvětové bezpečnostní situace opět ukazuje, že je dobré znát své kořeny, pojmy vlast, zdravou a nekonfliktně pojatou národní hrdost, nedávnou historii a na ní navazující současné a budoucí možné vývojové trendy. Abychom tyto projevy nezužovali a možná až freneticky neoslavovali s vlajkami jen při řídkých vrcholných sportovních úspěších, viz mistrovství světa v ledním hokeji v Naganu v roce 1998. Asi hlavní úkol v tomto směru by měl náležet škole i rodině.
  • Pohled na posledních 30 let ve mně nutně vyvolává otázku: Jsme ještě vůbec či dostatečně zdravě hrdí, či dokonce pyšní na to, že žijeme v České republice, či ve městě Dobříš? Asi rovněž podnět k nějaké debatě či drobné anketě.

Za uplynulých 30 let se výrazně změnilo i město Dobříš, 50 km jihozápadně od Prahy, v současnosti s cca 8 700 obyvateli. Zájemcům o podrobnější vzhled na vývoj města v minulosti doporučuji např.:

  • Miroslav Olič a kol., Dobříš město na Zlaté stezce, Maroli, Praha 1998.
  • Petr Kadlec, Dobříš v proměnách, Okrašlovací spolek Dobříš, Dobříš 2010.
  • Petr Kadlec, Dobříš v proměnách reálného socialismu, Knihy Kadlec, Dobříš 2017.
  • Soubor fotografií k městu Dobříš v Depozitáři a muzeu města Dobříše.

Pohlednice, foto Miroslav Renč, vydáno pro MAR a CO s.r.o., zakoupena 1996

Připomeňme i v rámci Dobříše a bez časové souslednosti alespoň některé ze změn ve vývoji města. Ať se na mě někdo nezlobí, pokud jsem něco vynechal. Je to subjektivní výběr a možná opět podnět k podrobnějšímu zhodnocení a k diskuzi:

  • Auta projíždějící ještě koncem 80. let nutně přes Mírové náměstí, se sice přesunula na dálniční obchvat, ale následně se opět vrátila při výrazně násobné motorizaci, která přinesla přeplněná parkoviště a parkováním obsazené jednotlivé ulice města.
  • Plošně se zmenšilo autobusové nádraží na Mírovém náměstí a uvolněná plocha je dnes rovněž obsazována parkujícími auty. Mnohé ulice města jsou dnes zúženy parkujícími auty.
  • Ve městě byla postupně postavena čtyři nová obchodní centra, dvě z nich bohužel na tzv. zelené louce – na dosud úrodných pozemcích.
  • Komerční obslužnost občanů města i turistů podpořil a oživil vznik řady individuálních prodejních a výrobních firem, prodejen a restaurací.
  • Při nájezdu na dálnici k Praze se sice podařilo vytvořit nová pracovní místa vznikem výrobních a skladovacích ploch soukromých firem, ale za cenu úspěšného zabetonování doposud plodných polí.
  • Areál symbolu města - Rukavičkářské závody přestal sloužit svému původnímu účelu již v roce 1992 a pouze jeho některé části jsou účelově využívány.
  • Rozjela se individuální bytová výstavba v okrajových částech města, většinou na dosud úrodných plochách, například na proluce k sanatoriu, tzv. Krásově poli či u silnice k Rosovicím.
  • Záležitosti města, jeho občanů a občanů z obcí spadajících pod rozšířenou působnost Dobříše spravuje místo Městského národního výboru Městský úřad se sídlem na Mírovém náměstí 119.

  • Místo bývalé polikliniky zaujalo Středisko zdraví, spol. s r.o., Pražská 38, dále stavebně upravované.
  • K propagaci a pomoci místním občanů a turistům slouží Informační středisko, Mírové náměstí 103, které pomáhá se službami občanům i návštěvníkům města.

  • K neustálé, průběžně doplňované  informovanosti o situaci a o připravovaných akcích ve městě a v okolí, výrazně přispívá informační web Dobříšsko aktuálně, dobrisskoaktualne.cz.
  • Dobříšské gymnázium, nesoucí název Gymnázium Karla Čapka, zvětšilo svoji kapacitu nástavbou a v roce 2023 oslaví 70 let své existence.
  • V roce 2002 byl zprovozněn Domova seniorů Dobříš, Za Poštou 1660. Stavební úpravy byly provedeny např. v Domě s pečovatelskou službou na Dukelském náměstí 443.
  • Nepominutelnou kulturně historickou roli mělo vybudování Depozitáře a archivu města Dobříše, Mírové náměstí 71. Řadu let podporuji myšlenku, že by Dobříš, stejně jako řada obdobně velkých českých měst, měla mít i vlastní úměrnou expozici, která by využila cca 20.000 exponátů k náležité prezentaci města před mládeží, občany a turisty.

  • Dosud neexistující skutečnou městskou expozici nahrazuje soukromá instituce a expozice Muzeum Dobříš, provozovatele Muzejní spolek Dobříšska z. s., sídlící na Mírovém náměstí 103. Od 15. 11. 2022 je zde výstava k výročí 770 let od první písemné zmínky o Dobříši – Dobříš město rukavic.
  • K výraznému zlepšení služeb zimního stadionu, v Lipkách, přispěla v roce 2020 poslední rekonstrukce technologie a hrací plochy s osvětlením.
  • Od roku 1994 působí ve městě Svazek obcí Dobříšska a Novoknínska, Dobříš, Mírové náměstí 119. Dále je tu Brdy  - Vltava O.P.S. se sídlem Mírové náměstí 119 a kanceláří Pionýrů 892.
  • Po letech nezájmu tehdejších zastupitelů byla zlikvidována zchátralá budova městského kina a na uvolněné ploše byl zbudován oddychový park. Tak za pár let…

  • V roce 1998 se stal restitucí dobříšský zámek, Pražská 1, a další nemovitosti, soukromým majetkem rodu Colloredo-Mansfeld.
  • Střed města po letech chátrání výrazně, doufám k lepšímu, vylepšily stavební úpravy v centru města, zejména částečná úprava západní části Mírového náměstí a nyní dokončovaná přestavba a úprava Komenského náměstí.

  • Součástí plynulého, i když pro běžného obyvatele města asi pomalého zlepšování, jsou stavební úpravy a zkvalitňování povrchu řady místních komunikací.
  • Zprovoznění a masívní rozšíření mobilní telefonní sítě se projevilo likvidací klasických telefonních budek.

Bylo by možné dále pokračovat, snad zase příště. V zásadě lze říci, že v ČR a v Dobříši se i přes různé oprávněné výhrady žije dobře. Nejlépe si to člověk uvědomí, když vycestuje vícekrát a na delší dobu za hranice a může srovnávat. Važme si dosažených pozitivních výsledků a nesmiřme se s evidentními chybnými rozhodnutími a nepravostmi. Podle aktivity a vlastního přičinění občanů bude i v dalších letech vypadat tato země a město.

Otázku, kam směřuje v dalších letech Česká republika a jedno město zvané Dobříš, je těžké zodpovědět bez křišťálové koule. S ohledem na současnou nedořešenou situaci v konfliktu RF vůči Ukrajině a na vyhraňování vztahů mezi NATO a RF neočekávejme ani v roce 2023 ideální bezproblémový vývoj. Pokud bude EU schopná přerozdělovat finanční prostředky na rozvoj méně rozvinutých členských států a pokud budou tzv. hraniční státy EU schopné bránit vnější hranice EU proti stále sílící válečné sociální a ekonomické migraci, lze očekávat i ve střední Evropě a ČR jakýsi sociální smír a nevyhraňování historických sporných otázek mezi státními sousedy, tradičními rivaly a jejich reprezentanty.

Perspektivami pro další vývoj města hledáním možností, jak to uskutečnit bez neúčelného využití a zadlužení, se zabývají zastupitelé i občané města v každém volebním období. V současnosti spatřuji jako důležité posuzování a rozhodování zejména:

  • Pravidelné ankety mezi občany města k dalším perspektivám rozvoje města.
  • Jak zajišťovat a řešit dostupné zdroje pitné a čištění odpadové vody s případným dalším stavebním rozšiřováním města.
  • Sledování kvality života občanů města, zejména s ohledem na udržení únosného životního prostředí (půda, voda, vzduch, míra negativních společenských jevů), aby město zůstávalo příjemnou a přívětivou lokalitou pro občany i turisty.
  • Trvalé zachování rekreačního charakteru bezprostředního okolí města a jeho nerušení případným obchvatem okolo lokality Bzdinka.
  • Podpora a oceňování individuální a spolkové aktivity občanů a mládeže. Je důležité alespoň připomenout pozitivní roli pedagogickou a výchovnou roli prof. Miroslava Oliče (v roce 2023 si připomeneme 100 let od jeho narození) a budovatele Depozitáře a muzea města Dobříše pana Oldřicha Průši.

V novém roce 2023 přeji čtenářům internetové stránky Dobříšsko aktuálně a městu Dobříš správné vykročení, vše nejlepší a mnoho potřebného optimismu, odhodlání, vytrvalosti a energie, aby Dobříš přinejmenším zůstala, například dle hodnocení Indexu kvality života v České republice, nejlepším místem pro život na Příbramsku.

autor článku: Mgr. Miroslav Landa