Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Není posláním tohoto příspěvku podrobně popisovat životní osudy profesora Oliče. Tomu se budou jistě věnovat pamětníci a některé z nich jsem i oslovil. Již před pěti lety vznikla přínosná vzpomínka paní Šárky Musilové na internetové stránce dobříšského Gymnázia Karla Čapka. Několik písemných odkazů a fotografií jsem nalezl také v Depozitáři a archivu Muzea města Dobříše. K nim jsem připojil pár vzpomínek osobního charakteru...

Nebude na škodu připomenout některá základní data, k nimž byly informace přejaty s doporučením ředitele dobříšského gamnázia pana RNDr. Jiřího Kastnera z internetové stránky školy:

• Profesor Miroslav Olič se narodil 14. února 1923 v Praze na Zbraslavi a zemřel 22. dubna 2011.
• V letech 1929 až 1934 absolvoval obecnou školu na Zbraslavi.

      Profesora Miroslava Oliče můžete na fotografii vidět ve 2. řadě zdola, 2. zprava.

(zdroj foto: Depozitá a archiv Muzea města Dobříše)

• V letech 1934 až 1942 studoval reálné gymnázium v Praze.
• Následně od roku 1943 do roku 1945 učil na živnostenské škole v Příbrami a na učňovské škole v Lysé nad Labem.
• Poté v letech 1946 až 1950 vystudoval obory dějepis a angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
• Po studiu se věnoval učitelství, nejdříve v roce 1950 v měšťanské škole v Křivoklátu.
• Po dvouleté vojenské službě působil v letech 1952 až 1953 v měšťanské škole v Novém Knínu.

Miroslav Olič. (zdroj foto: Depozitá a archiv Muzea města Dobříše)

• Od roku 1953 vyučoval na nově vytvořené jedenáctileté střední škole v Dobříši a posléze se stal po přejmenování na gymnázium do roku 1983/1984 jeho ředitelem.
• V roce 2008 se stal za celoživotní přínos v oblasti kultury a vzdělávání prvním nositelem Ceny města Dobříše.

Miroslav Olič při přebírání Ceny města Dobříše. (zdroj foto: archiv dobříšské radnice)

V souvislosti se 100. výročím od narození tohoto významného dobříšského profesora jsem oslovil též některé občany Dobříše, o nichž jsem se domníval, že jej zažili a pojí je s ním též určité osobní vzpomínky.

K osobě profesora Oliče se na můj dotaz velice pěkně vyjádřil profesor Gymnázia Karla Čapka, Dobříš PhDr. Jan Bureš PhD

Na pana profesora vzpomínám v mnoha rovinách. Učil mě na gymnáziu v letech 1990 - 1994. Velmi výrazně mě ovlivnil především jako učitel dějepisu, a to zejména svou pedagogickou metodou, kdy mu šlo o to, aby se žáci díky jeho výkladu dokázali vcítit do doby, o které mluvil, aby ji tak lépe pochopili. Dokázal poutavě vykládat o spoustě tématech, od dějin Mayské kultury, přes teologické spory v husitství až po odboj za 2. světové války na Příbramsku. Poté jsem s ním byl v kontaktu i po dostudování gymnázia. Často jsem si s ním chodil povídat přímo k němu domů nebo na společné procházky. Snad se dá říci, že jsme se stali i přáteli. Byl jsem s ním také na zájezdu do Florencie a Říma, ze kterého dokázal pan profesor udělat opravdový cestovatelský zážitek.

Doklady Miroslava Oliče. (zdroj foto: Depozitá a archiv Muzea města Dobříše)

Profesor Miroslav Olic seznamoval turisty na zájezdech nejen s historií a uměleckými hodnotami památek, ale vždy jim už po cestě v autobuse vyprávěl o geografických zajímavostech dané země, o její historii, významných spisovatelích, či o současné politice dané země. Pozornost posluchačů v autobuse udržoval náhlými výkřiku typu: „Vedle autobusu běží srnka!“ Samozřejmě tam žádná nebyla, ale všichni zbystřili...

Zároveň to byl velmi lidský, skromný a veselý člověk. Dokázal vést vážnou debatu o křesťanské filozofii i si udělat legraci sám ze sebe. Dokázal vyprávět o těžké situaci v 70. letech, kdy dělal ředitele a snažil se intervenovat u politických orgánů KSČ. Což dělal ve prospěch žáků, kteří byli na základě „kádrových posudků“ z politických důvodů odmítáni ke studiu na vysokých školách i přes své znalosti a nadání. Při vzpomínání na metody, které při přesvědčování stranických tajemníků používal vyprávěl: „Já jsem vždycky přijel na okresní partajní výbor, tam jsem těm soudruhům povyprávěl několik bodrých protikomunistických vtipů, oni se zařehtali a pak mi podepsali, co jsem chtěl.„

Profesor Miroslav Olič měl taková dvě kréda:

„Žádný režim nemůže zakázat osobní kamarádství!“

„Nežiješ-li tak, jak myslíš, začneš myslet tak, jak žiješ“

Vlastně dodneška i jako učitel žiju a pracuju z toho, co mě naučil. Měl jsem ho moc rád.

K panu Oličovi se vyslovila i profesorka RNDr. Danuše Hlásná

Zažila jsem jej v ředitelské funkci i později v jeho důchodovém věku jako milého kolegu a přítele. Respektovaný ředitel s nepřeberným množstvím znalostí z historie, geografie, filozofie, který byl schopen mi rázem nadiktovat itinerář třídenního výletu se studenty a vždy se zajímavostmi, které se v průvodcích nenajdou. Velmi přínosné byly i jeho filozofické úvahy, které odvážně v totalitní době předával studentům či užšímu okruhu kolegů. Měl stále touhu se vzdělávat, Pamatuji si, jak se jednou při maturitách stačil naučit základy maďarštiny, protože jako zdatný turistický průvodce plánoval zájezd do Maďarska.

V období normalizace velmi odvážně přijal kolegu z jiného okresu, který jako vyloučený člen KSČ měl zákaz učit. Statečně odolával tlaku ze strany komunistického vedení krajského školského odboru. Mezi studenty gymnázia byli i ti, kteří by z důvodů původu či aktivity rodičů nemohli studovat jinde. Jemu dobříšské gymnázium vděčí za nastavení dobrých vztahů a příjemné atmosféry mezi studenty i pedagogy, což přetrvalo až do dnešních dnů.

O své vzpomínky na jedinečného profesora se podělila také MUDr. Hana Landová

V době mého studia na gymnáziu v Dobříši v letech 1973 až 1977 působil pan profesor Olič jako ředitel této školy. Protože jsem studovala přírodovědnou větev gymnázia a pan Olič byl humanitně zaměřený, nikdy mě neučil. Pamatuji si ho však jako mimořádně vzdělaného, chytrého a společenského člověka.

Nezapomenutelný pforesor dobříšského gymnázia utkvěl v srdcích a vzpomínkách mnoha profesorů, studentů i dalších občanů města Dobříše. (zdroj foto: www.gymkc.cz)

Autor článku Mgr. Miroslav Landa: Se čtenáři Dobříšsko aktuálně se i já rád podělím o pár osobních vzpomínek na Miroslava Oliče

Nepocházím z Dobříše ani Příbramska a tak jsem pana Oliče poprvé a nečekaně potkal jako osamělého turistu v červenci roku 1983 při mém turistickém putování s budoucí životní partnerkou na Strakonicku na cestě z autokempu u rybníka Milavy. Tehdy jsem vlastně objevil jeho osobu a osobnost.

Z toho, co si dodnes pamatuji, jsem s ním přišel podruhé do kontaktu někdy v roce 1997 či 1998, kdy mi navrhoval, zda se nechci spolupodílet na přípravě publikace o dějinách města Dobříše, což jsem musel odmítnout s odkazem na časové zaneprázdnění a dojíždění do práce do Prahy.

Zmíněnou knihu Miroslava Oliče a jeho kolektivu s názvem DOBŘÍŠ město na Zlaté stezce vydalo následně vydavatelství MAROLI v Praze v roce 1998 a je dodnes stále přínosnou a platnou přehlednou knihou k významným mezníkům z dějin města a jejích obyvatel.

Potřetí jsem navštívil pana Oliče někdy v létě roku 1999 v jeho gymnaziální garsonce, později přestavěné na učebnu. Požádal jsem ho tehdy o vyhodnocení výsledků soutěže organizované pro děti a mládež na téma život a dílo Jana Amose Komenského, zařazené do aktivity partnerství měst Dobříše a nizozemského Mierla.

Ještě v roce 2022 jsem na veřejnosti vzpomněl jméno a dílo profesora Oliče. Připravoval jsem totiž pracovní podklady pro své vystoupení na Zastupitelstvu města Dobříše. Tehdejší městská rada navrhla na základě podnětu jednoho občana, aby byla přejmenována dosavadní ulice Plk. B. Petroviče a její část nesla označení po profesoru Oličovi. Argumentovala přitom obecným chápáním morálky, snahou o přepisování dějin Dobříše v roce 1945 a demonstrativní rusofobií vyvolanou zřejmě agresí Ruska vůči Ukrajině. Na zmíněném zastupitelstvu 28. dubna jsem tehdy mimo jiné řekl, že si nemyslím, že by si pan Olič přál, aby byla po něm přejmenována ulice, pojmenovaná dobříšskými zastupiteli již v roce 1945 po zmíněném sovětském partyzánském veliteli. Psal o něm a sovětských partyzánech totiž vcelku pozitivně, mimo jiné ve zmíněné knize o Dobříši. Dále jsem konstatoval a na tom trvám i dnes, že si profesor Olič zaslouží, aby se po něm pojmenovala jedna z důstojných, nově budovaných městských ulic.

Miroslava Olič při oslavě svých 85. narozenin v roce 2008. 

(zdroj foto: Depozitá a archiv Muzea města Dobříše)

Sám k letmým setkáním s panem Oličem mohu říci, že se mi vždy jevil jako usměvavý, věcný a vstřícný člověk, pedagog, zanícený pěší turista a objektivní shromažďovatel a spisovatel dějin Dobříše a okolí. Mohu s dobrým vědomím říci, že si vážím života a díla profesora Miroslava Oliče. Podle mě bude mít trvalé záslužné místo pro město i gymnázium a považuji jej za trvalou součást dobříšského Genia loci.

Snad osobu a osobnost profesora takto pochopí i mladí lidé a studenti Gymnázia Karla Čapka, pro něž by mohl být dobrým vzorem, jakých není nikdy dost, a kteří jsou tím nejlepším kořením života každé komunity.