Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

Zajímavosti

Známé žluté trabanty a jejich automechanik jsou z Nové Vsi pod Pleší

přidáno: 22. 08. 2017

Miloslav Foukner není jen obyčejný šikovný automechanik, kterého najdete v kdejaké vesnici. Míla ve své dílně připravuje známé žluté trabanty pro cestovatelské týmy Dana Přibáně, které jsou vystavovány nejtěžším zkouškám v nejnemožnějších terénech. Nyní jim navíc v Nové Vsi pod Pleší otevřel muzeum. A nejen jim.

Jak jste se dostal k trabantům?

Trabanty jsem nesnášel, když jsem měl dílnu v Lečici. To měl dědek ze Žižkova takovou rozpadlou mrchu, jezdil sem na chalupu, ten nedojel jedinou cestu a vždycky mi přistál u garáže, peklo. Ale pak synovi bylo 12 a kluk z Mníšku mi nabídnul, jestli od něj nechci koupit trabanta, že k tomu nemá papíry a naháněj ho policajti. A byl den vysvědčení, tak jsem mu to koupil. Začali jsme jezdit trabant cross a takhle to dopadlo.

A všechno jste si dělali sami?

Ano, opravovali, připravovali na závody. Normálně má trabant 25 koní, tento náš závodní speciál má 70. To bylo v devadesátým šestým roce. Jezdilo nás tenkrát stovka, bylo hodně trabantů, 12 závodů po celé republice. Nejlepší sezony byly 2002 - 2004, to jsem vyhrával celková vítězství sezóny. Dneska to upadá hlavně kvůli penězům. Někteří do toho začali dávat nesmysly, autokrosový věci a podobně.

Jak jste se dostal k onomu žlutému cirkusu, trabantům kolem světa?

To bylo v roce 1998, když Dana vyhodili z technický s jeho trabantem a poslali ho ke mně. On mi povídá, že nějaký kluci jedou s off-roadama Asii - Hedvábnou stezku a on že by to mohl dát trabantem, že se s nimi vsadí o litr rumu. Vsadili se a odjeli to, tři naprostý nadšenci. Později se to stalo populárnější. Každá další cesta už potom byla odtud, pokaždé jsem je připravoval já. I když měli oficiální výjezd třeba z Vyšehradu, stejně se to vrátilo na Novou Ves, bylo to týden v garáži, a pak to jelo ode mě; ať to byla Asie, Afrika, Jižní Amerika nebo Tichomoří a teď v lednu to bude Bangkok; vždycky z Nové Vsi. Návrat plánují tentokrát po vlastní ose, a chtěli by, aby se k nim už od Bratislavy připojovali trabanty, kterými pak ucpou dé jedničku. Což nedá asi velkou práci. A vrátí se zase sem k nám, už tu máme zázemí.

Jak vůbec probíhá taková příprava?

My jsme to na začátku nějak moc nebrali, prostě se to nějak připravilo, aby se mohlo jet. Třeba na Vyšehradu při slavnostním odjezdu se zjistilo, že to má měkký péra, že se do toho tři nemůžou vejít, tak se zase u mě muselo nejdřív upravit, všechno to bylo spíš takové spontánní. Potom samozřejmě když jsou na cestě, všechno se dá dneska řešit telefonem. Tu první cestu do Asie jeli celou po ose, to bylo náročné, potom ještě ta Afrika v roce 2009, tam to spojení taky nebylo všude, to bylo ošemetné, ale ty poslední i to co bude teď, tam už jedou lodí a přes mobil se dá všechno vyřešit.

Nechtěl jste jet s nimi?

Ne, vždycky jim říkám, že bych s nimi nejel ani na Dobříš. Já je mám nejradši vždycky, když vypadnou z dílny, protože mít tam takovýhle expertů sedm, devět, to je vždycky zážitek. Vercajk není, všechno zpřeházený a vždycky se to připravuje samozřejmě týden dopředu, ani to ne leckdy. Už teď jsme říkali, že další lednovou cestu z Bangkoku začneme připravovat v létě, ale taky tomu nevěřím, už je srpen...  Nikde se to nevyzkouší. Třeba minule jeli invalidi, takže se pro ně předělávalo řízení, a ti si to zkoušeli na poslední chvíli, nevěděli prakticky, do čeho jdou. Dva dni před odjezdem se svezli kousek někam a ještě s povoleným řízením.

Co vás vedlo k otevření tohoto muzea?

My jsme ty trabanty pořád někde schovávali, pronajímali jsme si kousek stodoly nebo sálu. A pak nás napadlo, že tady je volná budova, kam by se to mohlo umístit. Takže nejtěžší bylo ukecat majitelku, aby nám to prodala, protože tady měla být původně pekárna a nechtěla se toho zbavovat. Ale když slyšela náš nápad, zalíbilo se jí to natolik, že upřednostnila mě. Původně to byla Jednota, celá je postavená z betonových panelů, takže na začátku jsme si mysleli, že ubouráme nějaké příčky a máme hotovo, ale pak nám trvalo pět hodin ubourat jeden z metrových panelů. Byla to honička, abychom to celé stihli za tři měsíce. Já jsem si původně chtěl nechat nějaký prostor pro svoje věci, ale nakonec jsem ustoupil a otevřeli jsme to celé. Nějaké věci jsme použili z výstav v Brně a Plzni, fotografie jsme udělali celé znova a kvalitněji. Bar se myslím hodně povedl, pípa je z motoru...

Překvapením v muzeu je jeho originální bar s ještě originálnější pípou v podobě motoru

 

Na tu příští výpravu vám ale odjedou exponáty...

Bylo by to dobré, kdyby to tu zůstalo na výstavě, udělala by se nová auta, ale to už by zase nemělo ten správný efekt, trabant Egu už má za sebou všechno, čtyři kontinenty, ten musí jet.

Plánujete do budoucna nějaké rozšíření?

Budu muset. Udělám venkovní zakryté stání. Mám doma ještě krásně udělanou šestistovkou, to je voňavka, tu mi sem ani nedovolili dát, že se sem nehodí. A další stroje, sanitku z M.A.S.H., i lidi posílají různé věci, pionýry třeba, sháníme různé reálie nejen z bývalé NDR, aktuálně kempingový stolek třeba. Lidi můžou posílat všechno.

Expozice muzea je zábavná a nápaditá

 

MUZEUM TRABANTŮ

Adresa a telefon

  • Masarykova třída 180, Nová Ves pod Pleší
  • 602 141 115

Otevírací doba

  • pondělí - pátek: od 13:00 do 18:00 hod.
  • sobota, neděle a svátek: od 10:00 do 18:00 hod.

Vstupné

  • děti do 130 cm mají vstup zdarma
  • ostatní 100 Kč/osoba

Internetové spojení

autor článku: redakce DA a Miloslav Foukner